Věděla jsem, že bude to těžké,
ale že tolik?
Dříve objímals mě, líbal něžně,
teď to bolí.
Myslíš si, že tak mi bude líp,
ale proč?
Nechci si tě nechat vzít!
Ten kolotoč.
Možná je to někdy horší,
ale právě,
nenahradí tebe nikdo další,
i chvilky v trávě.
Došli jsme až sem, i ve zlém,
tak jak dál?
Plánovat si, jak se vezmem,
ikdyž jsi se bál.
Nyní strach tvůj jiný jest,
tolik jiný.
Vydal ses na jinou z cest,
zakryly tě stíny.
Cítím kolem tvojí vůni,
přesně tu,
po které mé srdce blázní,
bez tebe já nebudu.
Závidím všem šťastným párům,
chci to taky tak.
Svíráš mě teď do svých spárů,
a nevydáváš ani znak.
Největší strach právě z toho,
že konec má být,
Že jen jiná slova hledáš proto,
abys mohl k jiné jít.
Největší strach z toho, že někdo lepší,
a já nejsem ta,
co bys miloval, jen nemám říci "nesmíš",
nebo s někým zametat.
Tak prosím dovol mému srdci, ještě jedno,
jedno objetí.
Jen ty umíš všechno zvednout,
i mé slzy dojetí.




