Pamatuji si, kdy prvně,
viděl jsem tebe a ty mě.
Když poprvé cítil tvoji vůni,
nedokázal uhlídat svoji vůli.
Slunce hřálo, stromy v květ,
zastavil se celý svět.
Jenom ty a jinak nic,
jako růže, zlatý klíč.
Bylas světlo, bylas žár,
já tam prostě jen tak stál.
Nezmoh jsem se v žádný čin,
kéž by trvalo to dýl.
Srdce mé ti bylo darem,
miloval jsem, budu stále.
Od prvního dne i chvíle,
oheň přidává na síle.
Oheň lásky, oheň citů,
zvonky štěstí, zvonky smíchu.
Rolničky zpěvu a také risk,
jestli zase ztratím nebo přijde zisk.





Krásná báseň, hezky se nám o vyvýjí!