Život není zase tak dlouhý, aby pohltil všechny naše chyby. Lidé nejsou pro důvěru stvořeni.

Odešels' tak náhle

5. září 2014 v 22:41 | Anielik |  Básničky
Odešel jsi před rokem,
a já tu zbyla sama.
Nebe jsi vzal útokem,
málem jsem to vzdala.

Sledovat jak dýcháš,
jak dochází ti dech.
Jak vychládá tvé srdce,
jak chtěla bych vše zpět.

Sledovat jak umírá,
co měla jsem tak ráda.
Nic jiného nevnímám,
jen ta velká ztráta

Jak vytrácí se duše,
co tolik jsem si přála.
Miláčka, však z plyše,
přítele a kamaráda.

Dodnes nevím proč,
srdce tvé přestalo bít.
Chtěla jsem tak moc?
Neumím to pochopit.

Pořád slzy v očích,
a na srdci rány.
Bolest vše vždy roztočí,
myšlenka, že zůstáváme sami.

Ale bylo to tak najednou,
odešels' tak náhle.
Celý život před sebou,
v mém srdci však stále.

Už jen křížek v trávě,
vypráví co bylo.
Že tu spí na věky právě,
co dříve tak žilo.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zoey Zoey | Web | 7. září 2014 v 19:13 | Reagovat

To je hrozně smutná básnička, musel být určitě nejlepší kamarád. Je mi to líto :( Ale napsala jsi to ve verších moc krásně, hezky to do sebe zapadá. Líbí se mi ta část s tou myšlenkou že zůstáváme sami. To je bohužel smutná pravda.
Máš obrovský talent! :O :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama