Tvé oči vyhasly jak opuštěné lože,
hledíme tu na sebe a ptáme se,
myslíš si, že děláš dobře,
ikdyž ani jeden tohle nesnese.
Vyhaslo tvé místo vedle mě,
nikdo jiný už ho nevyplní.
Třeba časem oba poznáme,
že milujem se - v podvědomí.
Vyhasly jsme téměř - docela,
snad ještě jedna část tu plane,
vím, že tenhle konec já jsem nechtěla,,
i tak - občas se to prostě stane.
Jen dej mi šanci být ti blíž,
hledíš na mě tím pohledem,
doufám, a vím, že mi rozumíš,
nevím jak brát tohle s nadhledem.
Jen šanci býti lepší po tvém boku,
udělala bych co můžu,
nenuť mě jít proti toku,
nevládám to, tohle nepřemůžu.
Tak dovol mi alespoň jednou, naposledy,
strávit s tebou jen pár chvil,
jenom třeba, než se dáme dohromady,
jen modlím se, žes cit ke mě už neztratil.





