Život není zase tak dlouhý, aby pohltil všechny naše chyby. Lidé nejsou pro důvěru stvořeni.

Býval jsem pyšný

25. září 2014 v 22:38 | Anielik |  Rozmluvy s Eleen
Býval jsem pyšný, teď už to vím,
býval jsem pyšný, už to nezměním.
Býval jsem zlý, věřil jenom v sebe,
srdce jak led, co stále zebe.

Býval jsem sobec, co jiným nedává,
přednost jen sobě, na jiné nadával.
Kašlal i na lásku, kašlal i na city,
zahleděn do toho, že jiní necítí.

Býval jsem pyšný, než potkal jsem tebe,
nemluvná, nehybná, přeci kousek nebe.
Záříš jak hvězda a uchvatitel jako luna,
tys přišla z nebe a ne z lidského lůna.

Býval jsem k zavržení, než jsem tě spatřil,
myslel na sebe a přeci jsem zářil.
Viděl jsem slunce, viděl jsem tebe,
zosobnění lepšího a dobrého sebe.

Věděl jsem, že s tebou to zvládnu líp,
nebudu už drancovat a budu žít.
S tebou jsem lepší a bez tebe nic,
ty jsi ten zázrak, ty jsi ten klíč!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 25. září 2014 v 23:59 | Reagovat

To je krásné ... :)

2 Ireth Vay Ireth Vay | Web | 26. září 2014 v 7:18 | Reagovat

To je krása! Moc se ti povedla :)

3 hnedoockaVer hnedoockaVer | Web | 26. září 2014 v 10:52 | Reagovat

Asi se budu opakovat, ale vážně překrásná báseň, co by muži bez nás byli že? :-)

4 Ellnesa Ellnesa | Web | 30. září 2014 v 14:53 | Reagovat

Je skvělá, působí na mě ale jako jakýsi konec této série, jako by básník uzavíral kdo byl, kdo je a co bude.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama