Býval jsem pyšný, teď už to vím,
býval jsem pyšný, už to nezměním.
Býval jsem zlý, věřil jenom v sebe,
srdce jak led, co stále zebe.
Býval jsem sobec, co jiným nedává,
přednost jen sobě, na jiné nadával.
Kašlal i na lásku, kašlal i na city,
zahleděn do toho, že jiní necítí.
Býval jsem pyšný, než potkal jsem tebe,
nemluvná, nehybná, přeci kousek nebe.
Záříš jak hvězda a uchvatitel jako luna,
tys přišla z nebe a ne z lidského lůna.
Býval jsem k zavržení, než jsem tě spatřil,
myslel na sebe a přeci jsem zářil.
Viděl jsem slunce, viděl jsem tebe,
zosobnění lepšího a dobrého sebe.
Věděl jsem, že s tebou to zvládnu líp,
nebudu už drancovat a budu žít.
S tebou jsem lepší a bez tebe nic,
ty jsi ten zázrak, ty jsi ten klíč!





To je krásné ... :)