Stokrát jsem se zvedal a stokrát viděl padat,
stokrát jsem se snažil i přesto jsem v tom tápal.
Tekla krev i slzy, i přesto jsem šel dál,
bojoval a klesal níž, i přesto jsem tu stál.
Zvedla jsi mě ty, i tak jsem létal nízko,
jsi tak vzdálená, ač tě vidím blízko.
Milionkrát na zemi a milionkrát na dně,
bylo to dost těžké, tys viděla to snadně.
Miloval jsem, žadonil jsem, ale taky prohrával,
uklidňoval, ikdyž jsem to nedával.
Jen dokázat tu sílu, jak miloval jsem tebe,
zabíjel bych, umíral, i vyčaroval nebe,
jen dostat nebe zpátky - jo to bych si přál,
ruku v ruce, navždy v dobrém a společně jít dál.
V dobrém ve zlém, vždycky budu tady,
i v těch dnech, kdy nejde nám to dohromady.
Jen otevři ty oči a važ si čeho máš,
jsem rád že tě znám, buď ráda že mě znáš.
Vrátit zlato, co putovalo k tobě,
od začátku, stále spolu, třeba taky v hrobě
Vědět že jsi tu a nedáváš tak přednost,
že ostatní, nemaj vyšší hodnost.
Jen dokázat co cítíš a nejsem na to sám,
přes to všechno, jsem rád že tě mám.
Tak dej mi ruku a zatni zuby pevně,
zvládneme to, ve světle i ve tmě.
Jen mi pomoz, ať nebojuju sám,
bez tebe to nezvládám, však s tebou už to dám!





