Viděl jsem domov a zpíval jsem píseň,
jak pálil mě žal a svírala tíseň.
Slyšel jsem moře a ptáky pět,
dal bych život, abych se vrátil zpět.
Cítil jsem květy a slunce plát,
měl jsem tu šanci a moh' tu stát.
Probouzeli mě pěvci a v ten malý sen,
chtělo se mi zpívat také a líbat zem.
Bylo to jak známý člověk, němá víla,
když duše se zrodila a srdce zmírá.
Bylo to jak domov a návrat zpátky,
tak blízké a skutečné, jak tyhle řádky.
Všechno tak reálné, jak ryzí láska,
možná jen předpoklad, nebo sázka.
Poprvé a nebo také naposledy,
jedno zlo, co stmelilo nás dohromady.
Všechno už zmizelo a zbyla jen mlha,
nahradit to, čím člověk mrhal.
Objetí a slzy, i ta strašná tíseň,
zní to vše nyní jak má oblíbená píseň.






Jsem tu na blogu poprvé, ale tahle báseň je super ;) :3