Uprostřed tmy a pouze občas,
objeví se čistá zář,
v prostřed bouře, hrajem' o čas.
Buď rychlejší je smrt nebo ruka tvá,
nemáš nárok na opravy,
důvod, proč jí to každý zazlívá.
Kapky deště mísící se s krví,
zacuchané vlasy,
přišli jsme pozdě, jiní byli prví.
Co bylo naše, nestihli jsme zachránit,
kdo nám to však hlásit měl?
Snad jen život - poslední, oč připravit.
Za štěstí a život už teď nikdo neručí,
kdo podepsal by smlouvu.
Co jsme milovali, umírá nám v náručí.
Návrátit se domů, máš však šanci,
být vše jako dřív,
nebo umřít v krvi, jako psanci.
Kolem bolestného křiku a zvuku děl,
jeidné, co naposledy uslyšíš.
Nevybavíš si nic hezkého, ani kdybys směl.
A až blesk prořízne zvuk střel -
pokud zde tedy umřu, tak ať,
protože mám vše, co jsem kdy chtěl.





