Život není zase tak dlouhý, aby pohltil všechny naše chyby. Lidé nejsou pro důvěru stvořeni.

Jako droga

28. dubna 2014 v 22:51 | Anielik |  Básničky
Jsi jako droga a tvoje objetí,
uprostřed slunce západu,
jak motýl, když se zvedne, odletí,
nemám na nic náladu.

Tvůj úsměv je dávka přímo do žíly,
a jen čekat, až k srdci přejde,
buďme rádi, že jsme to přežili,
dáme si další, jinak to nejde.

A ikdyž tvůj pohled může zabíjet,
neubráním se ani tomu,
jsi něco, co může kdekdo závidět,
a proto tě beru zas a znovu.

A teď tu ležím v ruce s jehlou,
oči se zavírají, klíží,
nohy už se ani samy nehnou,
myslím, že už se to blíží.

Jsi droga, co při ujmutí smrt znamená,
a když mi tě bez ostychu vezmou,
tak právě tehdy zejména,
vím, že nemůžeš být se mnou.

Prsty chladnou, tváře blednou,
oči už dávno ztratily svou zář,
jen ještě dávku poslední, jednou,
než přestanu existovat, jak mě znáš.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama