Prosby a omluvy

Lill vyběhla ven a zastavila se před vchodem u zábradlí, o které se opřela rukama. V očích měla stále hořské slzy a hleděla přes koruny stromů za obzor, stejně jako prve Ramir. Vítr si pohrával s jejíma vlasama. Zavřela oči a nechala slzy volně kanout dolů do hlubin pod větvemi a listím.
"Vždycky jsem snil o zelených lesích, sahajících kam až oko dohlédne, prosperujících vesnicích a o tom, že bídu lze znát jen z knih. Bohužel moje sny se nyní mění v dým a nechávají se unášet ve větru neznámo kam." Ramir přešel váhavým krokem až k Lill a postavil se vedle ní, s rukama za zády. Lill hleděla dále uslzeným pohledem za obzor, ale otevřela oči, jakmile zaslechla hlas za svými zády. "Tak proč nebojuješ?" odvětila už klidněji, ale ani se na něj nepodívala.
"Co zmůžu sám proti celému světu? Změní kapka vody obsah moře?" Usmál se Ramir na Lill, ovšem se znatelným zármutkem ve tváři a postavil se těsně vedle ní. Lill na něj jen mlčky pohlédla, otřela si oči jedním letmým pohybem ruky a opět promluvila. "A co když je těch kapek více? Celá řeka! Tím se něco změní, ne?" Postavila se čelem k němu a sledovala jej neústupným pohledem. "Nejste v tom sami. Zatím nikdo nezakročil, ale pokud uděláte vy ten první krok, ta část světa, která se do této doby pouze krčila v rohu, půjde za vámi." Z jejího hlasu čišelo odhodlání, které na Ramira zapůsobilo, bylo na něm znát, že přemýšlí chvíli, co na to říci, potom však jen kývl hlavou, jako kdyby stvrzoval rozkaz a stručně odpověděl. "Uvidím, co se dá dělat."
Už nepromluvili, jen tiše stáli hleděli za obzor, který začal nabývat zlaté a rudé barvy, žhavý kotouč se právě skláněl za vrcholky hor, přes které se líně převalovala mlha, začalo se ochlazovat, ale vítr, který je hladil ve tváři, ten samý, jež česal koruny stromů i jejich vlasy, byl stále příjemný.

Pomalu nastával večer a vesnici naplnili plameny a smích, zpěv písní a hudba ze všech koutů. Na nebi se vyhoupla luna, velká bílá lucerna, která se právě dočkala úplňku. Lill už dávno seděla s Willem u něj na posteli a povídali si o tom, co se za několik posledních hodin událo - i o rozhohovru, který vedla s Ramirem, zatímco on čekal uvnitř.
Ve dveřích se objevila postava, oděna podobně jako Ramir, jen bylo jeho oblečení šedomodré, vlasy měl spletené do umného copu a jen co vstoupil, vysekl - očividně těmi lety velmi dobře - nacvičenou úklonu. Měl ostřejší rysy, než Ramir, avšak i tak byly znát ještě rysy chlapce, tmavé vlasy mu splývaly po pravém rameny, jeho oči byly tmavé a nebezpečné, a jakmile promluvil, jeho hlas byl také hlubší.
"Ramir mne pro vás poslal, rádi bychom vás pozvali k velkému ohni na slavnost Velkého měsíce." prohlásil poněkud lámaněji, očividnně se učil touto řečí kratší dobu, než Ramir, ale nebylo to tak špatné. Lill s Willem už se začali zvedt z postele, chlapec však znovu promluvil. "Nejdřív si ale vezmete jiné šaty..." dodal a pokynul rukou elfce, stojící venku, která na jeho pokyn vtančila lehce dovnitř. "Já počkám venku." oznámil jim a zmizel opět ve dveřích.
Chvíli jim trvalo, než se převlékli, avšak pohled stál za to. William v elfském oblečení vypadal starší, dospělejší. Lill na něj hleděla s neskrývaným překvapením, poté se ale jen usmála a kývla nemě hlavou. Rukávy měl tmavě modré a na hrudi stříbrné, zakládané a ohnnuté kusy látky, které tvořily trojúhelník od ramen, až k pasu, kalhoty byly stejné barvy, jako rukávy a přiléhaly těsně k tělu, ale padly přesně na jeho postavu.
William byl pohledem na Lill také překvapen, v duchu si říkal, že jí to možná sluší více, než jemu, uvědomoval si, že jeho malá sestřička už pomalu dospívá a mění se v ženu.
Červené rukávy z háčkovaných vzorů jí končily až těsnně u ramen, odkud měnily barvu nna černou a materiál na celistvou látku, ale jemnou, jakou Lill nikdy neviděla, ani nepoznávala, z čeho by mohla být. černá sahala až pod prsa a rýsoval se na ní jemný výstřih, od prsou dolu vedla sice ještě černná látka, ale opět s červeným, háčkovaným vzorem, od pasu dolů vedla černá krátka sukně, do půlky stehen. Pod tím vším měla červené kalhoty, uplé stejně, jako Williamovy. Vše to dokončovaly černé, vysoké boty, sahající až ke kolenům, stejné měl i William.
Vlasy Lill i Williamovi zaplétala elfka, která přinesla šaty, také je učesala. Williama nakonec zdobil stejný cop, jaký měl i mladý Elf, který čekal venku, Lill to trvalo poněkud déle.
Dva copánnky těsně u spánků měla zapletené do půky hlavy a vzadu sepnuté bílou, třpytivou sponou, vzadu, nahoře měla vlasy načesané a celý zbytek copánků a vlasů pod sponou spletené do něčeho, co nevypadalo ani jako culík, ani jako cop, spíše jako trochu roztřepený cop, ale dle Lilliina názoru vypadal pěkně. Celé to umění proměny člověka se jí líbilo.
Chvíli se s Willem mlčky prohlíželi, chválili se navzájem a poté, když po dlouhé době opět vstoupil dovnitř elfský chlapec, byli připraveni jej následovat.






to je fakt moc pěkný! :) máš zajímavý blog