Nikdy neváhej s tím, co chceš udělat.
V budoucnu totiž může přijít den, kdy budou všechny tvoje šance pryč.

Ohlušující ticho

13. března 2014 v 18:00 | Anielik |  Básničky
Prázdné stěny a vyhaslý žár,
plameny zmizely, stojíš tu sám.
Kolem prázdno a přeci to trhá duši,
samota a bolest - někomu sluší.

Někomu padne a stačí si zvyknout,
svou masku ze sebe svlíknout,
ohlušující ticho a slepá temnota,
společnost ti dělá jen samota.

A ten ostrý nástroj v ruce,
jen trhnout, rychle, prudce.
Ty šrámy schovat, ať je nikdo nevidí,
hloupé narážky, ponižování od lidí.

Bolest léčí a vyplavuje křivdy,
je ti teď lépe, než kdykoliv jindy.
Úleva a spánek, zaplavuje vše,
i tak ale zůstáváš stále zde.

Zatím nejsou rány příliš hluboko,
stahuješ rukávy, jen tak - na oko.
A lidé, tak hloupí, aby uvěřili lžím,
tyhle šrámy jsou ti nyní vším.

Tvoje tiché, věčné tajemství,
pro ostatní nic dobrého nevěstí.
Ale pro tebe je to svoboda a odpouštíš i sobě,
ačkoliv jsi každou ranou ještě blíže v hrobě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Adéla Adéla | Web | 13. března 2014 v 18:30 | Reagovat

Úžasná báseň!!

2 Henry D. Henry D. | 14. března 2014 v 20:08 | Reagovat

Je těžký tohle komentovat jinak než jedním slovem plným úžasu, ale i tak to chci zkusit. Jednou jsem to psal a napíšu to znova. Obdivuju tu hloubku té básně. Deset lidí si to přečte a každý to možná pochopí jinak. Je to nádhera slovo po slově. Jdu si to přečíst znovu, protože tak úžasná báseň si zaslouží přečíst hodněkrát :)

3 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 27. března 2014 v 22:14 | Reagovat

Je to nádhera, prostě nádhera! :3

4 NikaRoovy NikaRoovy | E-mail | Web | 30. března 2014 v 14:35 | Reagovat

Přála bych si neznat ten pocit...
Uchvacuje mě ta hloubka, ta pravda, to jak je vše dokonale vystižené. Fakt hodně povedená báseň.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama