Nikdy neváhej s tím, co chceš udělat.
V budoucnu totiž může přijít den, kdy budou všechny tvoje šance pryč.

Co se nám to jen stalo..?

2. března 2014 v 21:48 | Anielik |  Spontánní kecy
Co se to s námi jen stalo?
Pohledy se ztrácí v davu a postrádají svůj původní význam. Víme, proč to vše ještě děláme? Nebo jsme to už zapomněli?
A Ty? Vždycky jsi měl pravdu, nespletl jsi se, ačkoliv to tak možná někdy vypadalo - jak jsem si přála, aby to tak bylo i tentokrát, ale teď je po všem a já vím, že je to ta výjimka potvrzující pravidlo, poprvé, co jsem se tě ptala na radu a ty jsi se zmýlil.
Ale proč? Má to nějaký důvod? Nevěřím, že se najde lepší, ačkoliv doufám, tedy i to už pomalu přestávám.
Myslíš, že příště už budeš mít pravdu? A tohle byl jen drobný úlet? Věříš tomu, že mě něco takového čeká nebo už jsem dočista ztracená a bez šance..?

Netroufám si říct proč, mohu se jen pokusit pojmenovat důvody kolem, ale ten hlavní vyslovit neumím. Samozřejmě, že to stále bolí, ale zřejmě ještě dlouho bude. Je to jako by jsi byl zakodovaný hluboko v srdci a nejde se od toho oprostit, možná že srdce čeká jen na další takovou osobu - u které by opět neměla šanci, ale něco by se změnilo, mohlo by trpět pro někoho jiného a vyčítat si to, bohužel možná mnohem méně, než ty, ale to neznamená, že ne co nejvíce, co to umí.

A i když se uprostřed toho dlouhého běhu na chvíli zastaví a vydýchá se, dá se opět do běhu, ale to jsou jen krátké přestávky, jen proto, že je zde někdo, ke komu nikdy nebudu cítit tolik, co tobě a má to být je, fraška, záplata, co odvádí mou pozornost a zabíjí ten čas, ve kterém bych přemýšlela a doufala.
To jen proto, že je tu někdo jiný, kdo odvede moje myšlenky jinam, ale není ty.
A jediný důvod, proč dokáže odvést mou pozornost je, že tě vidím v jeho chování, občasné probliknutí gest, která mě u tebe okouzlila, možná mlhavá vidina, ale dokáže mě to na čas uklidnit.

Občas jsou to i bláznivé činy, osoby které mám ráda, ale stále to nejsou ty, jen mě dokáží rozesmát, ačkoliv si vždy vzpomenu, jak se směješ a usmíváš ty - to, co jsem se tolikrát snažila, ale na jiné osoby se díváš tak, jako na mě nikdy nebudeš, možná jsem ti blíž, možná dál, těžko říct, proč to tak je, možná jen nejsem naplno upřímná a držím se zpátky, ale mám strach, že o tebe přijdu, možná to je ten důvod.

Zkrátka tě vidím aa nejsi to ty. Ačkoliv jeden tvůj úsměv a gesto rozpustí moje pochybnosti.
Proč to ale děláme, víme to ještě? Nebo je to jen zvyk, od kterého nechci upustit, protože mě drží při životě a bez něj bych dál nevydržela.
Něco se změnilo a nevím, čím to je, třeba je to můj dojem, ale je to tak.

Proč se nám to stalo?
Proč se mi to stalo znovu..?
Proč..?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama