Život není zase tak dlouhý, aby pohltil všechny naše chyby. Lidé nejsou pro důvěru stvořeni.

4. kapitola - Opět spolu

29. března 2014 v 0:29 | Anielik |  Osud nočního tvora

Opět spolu


Lill vkročila pomalu do pokoje, Ramir ji následoval. William se nacházel v podobné místnosti, jako ona předtim. Už seděl na posteli a vedle něj seděla mladá elfka, měla medové vlasy po pás a po každé straně jeden pramínek zapletený do copánku, které byly spleteny vzadu do jednoho společného copu, takže to vypadalo, jako kdyby měla na hlavě korunku.
Před nimi bylo vyskládané všelijaké ovoce a oba upírali zrak na Lill a Ramira. "Ciss! Sestřičko!" vykřikl William nadšeně a zanechal Elfku samotnou na loži, jelikož se rozeběhl k Lill a srdečně ji objal. Lill byla zprvu poněkud zaskočena, ale poté se usmála a opětovala objetí.

"Měla jsem takový strach, že se ti něco stalo." zašeptala Lill pevně jej sevřela v náručí. "Já přeci něco vydržím..." zasmál se Will a otočil se na Ramira, chvíli němě těkal pohledem od Lill k Ramirovi a nazpět. "Ou, promiň, já zapomněla..." usmála se Lill omluvně a pustila Williama, načež přiskočila k Ramirovi, který zde doposud jen mlčky stál, s rukama za zády.
"Tohle je Ramir, tohle je William, jak již jistě víš." Prohlásila dost jasně a zřetelně. "Rád tě poznávám." pronesl pomalu, ale nahlas, Ramir a dlaň přiložil na srdce, při čemž provedl mírnou úklonu a William ji opětoval.
Po chvíli ticha Ramir opět promluvil. "Myslím..." odmlčel se a jedním gestem naznačil Elfce, aby se vytratila. Poté, co odešla, začal teprve znovu mluvit.
"Myslím, že nyní byste rádi věděli, co se to v lese stalo." dopověděl a přešel o pár kroků do prostoru. "Asi byste se měli posadit." Naznačil jim lehkým mávnutím ruky k posteli a vyčkal, dokud se neposadí. Lill jen mlčky vzala Williama za ruku a odtáhla ho k posteli, aby se oba posadili.
"Odkud vlastně jsou? Tedy, vím, že sem proudí ze severských zemí, ale..." Ramir Lill zastavil dalším mávnutím ruky a postavil se kousek před ně, přecházel pomalu sem a tam.
"Býval to kdysi jeden z nejmocnějších a nejbohatších národů země, národ vzkvétal, král prosperoval a oblast byla plná zeleně. Ovšem jen do chvíle, kdy se mezi ně vplížil temný Asherah. Tento muž nezná dobro, ani slitování, dokonce ani radost. Kudy prošel, květiny povadly, větve uschly a tráva shořela v jediném, horkém západu slunce. Vládnne zde strach a tyto temné výtvory, které má na starosti právě Asherah. Lid se ho bojí, a nejen ten z jeho vlastní země, i všichni ostatní. Před ním poklekají různé bestie, o kterých si dnes lidé jen vypráví a jimiž straší rodiče své děti, když je neposlouchají, ale netuší, že opravdu existují a že jen čekaly na někoho, kdo je přivede zpátky. Nekoho, kdo je opilý mocí, kterou má, touhou po bohatství a po tom, podmanit si celý svět." Ramir na chvíli domluvil a odmlčel se, otočen k oknu a hledíc ven, kamsi za obzor.
"Proč ho tedy nikdo nezastaví?" vyhrkla najednou Lill a postavila se prudce vedle postele. "Přeci mu to nemůže jen tak projít, ne?" V hlase měl hořkost a možná u zármutek, Ramir však stál dál nehnutě na místě a hleděl za obzor. "Ramire!" Z Lillina hlasu byla znát zlost, kterou chtěla přimět Ramira k reakci. Ten ale dál mlčel, po chvíli se otočil a ve tváři měl opět ten neprostupný a nečitelný výraz, který mohl znamenat cokoliv a zároveň nic. Lill se postavila před něj a upřeně se mu podívala do očí. "Proč nikdo nic nedělá?" pronesla neústupně se zaťatými pěstmy. William ji chytl za ruku a pokoušel se ji stáhnout opět vedle sebe na pohovku, aby se uklidnila. "Prosimtě Lill, uklidni se, timhle chováním nic nezměníš..." Promluvil k ní konejšivým hlasem a snažil se ji přesvědčit, aby se posadila.
"Nech mě být, je to pravda!" odsekla nepříjemně Lill a dále hleděla na Ramira. "Notak Lill.." začal William a chtěl ještě něco říci, ale Ramir natáhl ruku k němu, s otevřenou dlaní, prsty směřujícími nahoru, aby mu naznačil, že dále už nic říkat nemá, při tom však stále hleděl na Lill. Ruka klesla dolu a on zčal opět mluvit. "Až do této chvíle se nikdo se severské země neodvážil do našeho lesa, nebyl důvod něco podobného řešit. Tento problém se nás prozatím netýká" Odvětil s ledovým výrazem ve tváři a pohledem stále sledoval Lill. "Jak tohle můžete říct! Lidé umírají, vesnice mizí v plamenech a není to váš problém?" Williamovi došla slova, takhle rozzuřenou Lill ještě neviděl.
"Dokud nezasáhne nepřítel do naší země, netýká se nás to, nesmíme zasahovat do světa lidí." Dodal Ramir a Lill se zablýsklo v očích. "Proč jsi nnás tedy zachránil?" Zavrčela na něj a v očích se jí zablýskly slzy, popošla o pár kroků k Ramirovi a opět promluvil. "Měl jsi mě tam nechat radši umřít, než abych se dozvěděla, že svět shoří a vás se to netýká." Procedila zahořkle mezi zuby a vyběhla ven. William se opřel rukama o postel, že se rozběhne za ní. "Lill!" vykřikl za ní.
Místností se opět rozlehl Ramirův hlas, který měl stále bez emocí, ale v jeho tváři byl znát zármutek. "Seď, nech ji, až se uklidní, musí si teď vše srovnat v hlavě." Řekl poslední slova, než oba s Williamem umlkli a hleděl směrem, kterým Lill utekla pryč.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama