Věděla jsem to, už nějakou dobu zpět,
vše se změnilo, zastavil se svět.
A s ním i moje srdce stálo,
není nic, co by jej rozehřálo.
Bojí se nyní ještě víc,
víc, než kdy dřív.
Každé slzy, zklamání,
to je bolest - selhání.
Nepíše už smutné texty,
prožívám je, i když nechci.
Ono tyhle texty žije,
a bojí se, co ještě přijde.
Dává hodně a zpět nic,
nežádá to, jen jednu věc.
Možná málo, možná hodně,
srdce naše bijí jinak, cizí shodně.
Neví, jak chutná jídlo, nebo voda,
avšak jenom žal a žádná zloba.
Ale nechce to brát zpátky,
jen když naučíš se číst i mezi řádky.




