Když už spánek není,
přes noc se proměnilo v bdění,
jen jednu možnost mi nabízí,
ať síla přes den vymizí,
a v noci nečerpá se zpět,
na bedrech neseš celý svět,
a přesto stále pokrašuješ přímo,
snažíš se jít dál, s poslední svou silou,
a nebo snad jen vidina, co žene tě vpřed?
Růžový a přesto trpký, existenční květ...
Všechno, co máš, dáváš nyní v sázku,
věříš, modlíš se a doufáš v lásku.
Dal by jsi i mnohem víc,
aby štěstí ti šlo vstříc.
Avšak věř, že to celé nebyl můj záměr,
a tak díky bohu za to, že se vůbec známe.





Moc krásné.