Život není zase tak dlouhý, aby pohltil všechny naše chyby. Lidé nejsou pro důvěru stvořeni.

Už nikam nespěchám

26. prosince 2013 v 1:37 | Anielik |  Básničky
V ruce ostří
a v hlavě prázdno
ukončit to,
co dříve vázlo.

Urychlit osud
a zaplašit bolest
otřít ty slzy
zapomenout co
tě dostávalo
do kolen.

Co táhlo tě na dno
ubíjelo tě
a odsuzovalo
tak snadno.

Pouze jedno gesto
pohyb a v hlavě
už prázdno.

Jeden řez a
poslední výdech
život mizí v dálce
a smrt stojí
v zádech.

Je konec a ty
máš čas,
už není kam spěchat,
všechnny ty pocity.

Jsou pryč a cítíš
úlevu od
všeho trápení.

Žal sám zmizí
a všechno s ním.
Najednou konec
a okolí cizí.

Tak odpusť kvůli tomu
že je mi teď líp
a já konečně
dostala se domů.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 30. prosince 2013 v 16:21 | Reagovat

Páni... zase nádhera. Hrozně se mi to líbí. Vždycky ten pocit dokážeš tak úžasně vypsat...!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama