Poprvé promluvit a nezůstat zticha,
uhasit plamen co říká si pýcha.
První den svobody a volného dechu,
užít si míru a žádného spěchu.
Zapálit svíčku a modlit se tiše,
osud se neptá, jen osudy píše.
Svíčka jen kane a voskem tě máčí,
pálivá bolest, však komu to stačí.
Ačkoliv zamrzne, ta žhavá jizva,
nebyla to žádost, však ani výzva.
Jen modlit se klečíc, v tom tichém temnu,
vrátit se domů naposled a jednou.






To je krásná a posmutněle dušičková báseň. S krásným obrazovým doprovodem.