Dne 23. listopadu 2003 našli policisté z Twin Falls v Idaho v domě na Polk Street mrtvého pětadvaceti letého muže jména Daniel Abbotson, příčinou jeho smrti byla kulka, která pronikla lebkou a nenávratně poničila mozek. Obět neměla nejmenší šance toto zrnanění přežít a ve vteřině byla mrtva. Policistům bylo ale od začátku jasné, že to nebyla sebevražda, nýbrž vražda, zbývalo tedy najít pachatele a motiv k vraždě.
Mezi hlavní podezřelé policisté zařadili jeho sestru Abbey, matku Sarah, bratra Charlieho a dlouholetou přítelkyni Nicole, se kterou Daniel žil již pět let, jako poslední podezřelý byl označen třicetieltý soused Michael, který jeho tělo našel.
Otec nepřipadal v úvahu, jelikož byl tou dobou na pracovní cestě v Oregonu.
Toto byl běžný postup vyšetřování, než se vyloučí jasná presumpce neviny. Zbraň se ovšem u těla také nenašla, takže zbývalo i najít nástroj, který vraždil. Tento případ dostal na starost detektiv Henry Richardson, jenž měl na svém účtě už řadu vyřešených případů a už přes dvacet let odváděl skvělou práci. Proto byl také před deseti lety povýšen na detektiva. Měl dobré instinkty a také dobré oko, které si všímalo obvykle detailů pro ostatní nepodstatných, avšak ve skutečnosti nějakou roli sehrály. Richardsnovi bylo právě čtyřicet sedm let a jeho kdysi černé vlasy už pár šedin poznaly, stejně jako se ve tváři začaly objevovat mírné vrásky a hyzdit jeho jinak mužnou a vcelku vzhlednou tvář s hnědýma očima, ze kterých se dalo vyčíst ledacos, co už prožil.
Měl rád skleničku brendy před spaním, dobrou společnost, ale ženy nestřídal, se ženou se rozvedl před dvěma roky a od té doby si odvykl společnosti žen, ještě stále totiž lpěl na své bývalé manželce, jméno myslím není podstatné, ale na prsteníčku stále nosil snubní prsten - prostý, zlatý kroužek, který objímal jeho prsteníček na levé ruce.
Obvykle nosil černý oblek, který většinou zahaloval dlouhý, stejně černý plášť spadající ke kotníkům a na hlavě klobouk stejné barvy, to vše doplňovaly černé, sluneční brýle.
Možná si řeknete, že je to typický obraz amerického detektivního seriálu, ale tady to bylo normální, Richardson už si na to zvykl, toto byl jeho styl.
Čtvrť, ve které našli tělo, byla obvykle tichým prostředím. Znáte to, příroda, tiché sousedství, skvělé, přátelské vztahy, typický, americký venkov. Následující foto je tedy pouze ilustrační.

Daniel si chodil, každé ráno kolem šesté hodiny, zaběhat do Harrisnova parku, který byl o tři ulice dále, žil zdravým životním stylem a běhání měl nadmíru rád, nikdy jej nevynechal a nejvíce na tom všem miloval ten pocit volnosti, odpoutání se od běžných starostí a problémů.
Byl vyšší postavy, zhruba metr osmdesát pět, hnědé vlasy, zelené oči, mužná tvář, porostlá strništěm, které si pravidelně holil, pracoval jako zaměstnanec reklamní agentury Boise v Idaho.
Pracoval zde už třetím rokem jako vedoucí oddělení, poté, co tam předtím pracoval 5 let jako součást reklamního týmu. Díky této práci si měsíčně vydělal kolem sedmi tisíc dolarů, což je něco kolem osmdesáti až devadesáti tisíc ročně, když se připočítají bonusy a odměny, za dobře provedenou práci - a že práci odváděl skvělou, jak se později zjistilo od jeho zaměstnavatele Jamese Morgana.
Jeho sestře bylo dvacet sedm a díky tomu, že byla starší, si spolu moc nerozuměli. Alespoň ne tolik, jako s bratrem,
který byl jen o rok mladší, než Daniel. Ovšem všichni drželi jako sourozenci při sobě, pokud šlo do tuhého.
Jeho přítelkyni bylo dvacet tři, seznámili se na Danielovo služební cestě do Albuquerque v Novém Mexiku. Bylo to akorát v srpnu před několika lety, Nicole tam zrovna trávila druhý týden své dvoutýdenní dovolené, když se potkali v jednom podniku na Central Avenue. Po pozvání na drink následovala výměna telefonních čísel a poté několik setkání, byla to očividná láska na první pohled, ve vztahu to neskřípalo a oba jen zářili štěstím.
Daniel se ihned zamiloval do jejích dlouhých, blonďatých vlasů, které měla ovšem přírodní, nebarvené, světle modré oči, ale ne ty obyčejné, ale takové ty s nádechem šedi. Štíhlá, vysoká postava a upřímná vstřícnost i křehkost, dobrosrdečnost a roztomilost, kombinující se s přirozeným ostychem, to zkrátka miloval. Byl to dokonalý pár už od začátku, šťastní, rádi spolu chodili na výšlapy, jezdili na výlety, trávili spolu většinu času, pokud zrovna nebyli v práci.
Ale nyní z jiného soudku, jak se tedy vše přihodilo a proč byl Daniel zabit? Vyslechněte si následující hlášení, kde je sepsáno vše, co se událo a co vše souviselo s onou událostí.
Bylo právě dvacátého listopadu, krátce po osmé večer, když se konečně Daniel vrátil z práce. "To byl dlouhý den, ještě pá takových nespokojených a náročných zákazníků a naše firma to může rovnou zabalit..." prohlásil otráveně Daniel nahlas a rozepínal si sako, než si povolil kravatu a pohrábl rukou vlasy. Nicole byla zrovna v kuchyni a vařila večeři, nic extra, obyčejné špagety se sýrovou omáčkou. Takové večeře byly u nich běžné, na víc nebyl večer čas ani nálada.
"Z toho si nic nedělej, nemůžeš se přece zavděčit všem." zavolala Nicole z kuchyně a pomalu ztlumila plotnu. Otevřela skříňku nad sporákem a připravila na stůl prkýnko na hrnce, dva talíře a dvojí příbor.
"Pojď se najíst, pak si můžeš jít lehnout, dnes byl opravdu dlouhý den." dodala ještě Nicole a pobídla ho, aby se posadíl k ní ke stolu. "Vidím to tak dneska, že se opravdu najím a půjdu si lehnout, půjdeš potom ke mě?" pohlédl na Nicole s potutelným úsměvem a sledoval její reakci. "Bohužel ne, musím ještě dopsat tu práci z Filosofie, pozítří ji mám přednášet a ještě stále ji nemám hotovou, vidím to tak, že u toho strávím noc, promiň." odpověděla mu a vrhla k němu upřímně omluvný pohled.
Úsměv z jeho tváře vymizel tak rychle, jak se na ní objevil. "Fajn, tak ať se ti daří...'" odvětil poněkud chladněji a dále už nemluvil, jen se tiše pustil do jídla. Nicole se na tváři objevil lítostivý, ale starostlivý výraz, jen mu popřála "Dobrou chuť" a pustila se do večeře. Už neodpověděl.
Byl ten den jiný, jako vyměněný. Nevím, jestli ho to, co jsem řekla natolik ranilo, ale vůbec jsem ho nepoznávala, jako kdyby to nebyl on. Obvykle byl totiž tolerantní a takto chladně mě nikdy neodbýval, toto bylo poprvé, doufala jsem, že je jen přepracovaný a do rána ho to přejde, ale nepřešlo.
[Co bylo zapsáno v protokolu: z výslechu přítelkyně oběti]
Ráno probíhalo jako vždycky, Daniel se probudil, žel si zaběhat, dal si lehkou snídani a odešel do práce ještě dříve, než se Nicole probudila. Většinu dní trávila doma a zpracovávala řeč na fakultu, kde měla pravidelně do měsíce několik přednášek, fakulta si ji nemohla vynachválit.
Během dopoledne dne dvacátého prvního listopadu se u nich doma stavila Danielova sestra Abbey, měla s Nicole velmi dobrý vztah, na rozdíl od Daniela - ten viděl velmi nerad, když byly pohromadě, vzhledem k tomu, že se sestrou neměli nejlepší vztah.
Abbey měla Nicole pomoci s přednáškami, jelikož pracovala ve stejném oboru, avšak ona nepřednášela na fakultě.
"Tak co máš dneska v plánu za téma?" podívala se Abbey na Nicole, zatímco upíjela pomalu z hrníčku s kávou, kterou Nicole přinesla pro obě. "Nevím, přemýšlela jsem, že napíšu o Nietzschem." pokrčila rameny Nicole a posadila se k ní, otevřela víko notebooku a napsala do řádku "google.com", potvrdila a zadala vyhledávanou osobu, pošoupla notebook před Abbey a ukázala na prvních pár řádků. "Tak nejdříve zřejmě úvod." pokračovala Nicole a podívala se na Abbey, která jí ihned odpověděla.
"Tak, já bych zřejmě napsala pro začátek Friedrich Wilhelm Nietzsche, německý filosof, klasický filolog, básník a skladatel se narodil 15. října 1844 v Röcken u Lützenu poblíž Lipska, zeřel o necelých padesát čtyři let později, tedi 25. srpna 1900 ve Výmaru. To by tam mělo asi každopádně být, aby věděli, o koho se jedná, ne?" obrátila se na Nicole s otázkou v očích.
"Jo, to by šlo."
Bylo to zvláštní, s ní jsem měla lepší vztah, než s bratrem. Byla milá, klidná, chytrá a přátelská, měla jsem jí zkrátka ráda.
Proto také asi do smrti nepochopím to, co se tenkrát stalo, připadá mi to jako ze špatného snu, kde vystupují oba dva.
[Co bylo zapsáno v protokolu: z výslechu sestry oběti]
Den proběhl ve vší klidnosti a stereotypu a večer se opět sešli Daniel s Nicole u večeře. Ale jelikož Nicole neměla přes den moc času a zpracovávala přednášky, k večeři byly opět špagety.
"Promiň, nestihla jsem nic jiného, Abbey odcházela až teď večer a pracovali jsme na přednášce. Zítra se pokusím o něco lepšího lásko, slibuji." pohlédla na něj nanejvýše omluvně a posadila se za stůl.
Daniel se na ní podíval a poté sklouzl očima k večeři, která ležela na stole. Vypadal otráveně, znechuceně. Ale beze slov si sedl naproti ní a pustil se do jídla, které nakonec, ačkoliv očividně s velkou námahou a kusem sebezapření, dojedl.
"Jdu ještě ven, nevím, kdy se vrátím, nečekej na mě." prohlásil suše a zvedl se od stolu, ani se nerozloučil, vzal si opět kabát a odešel do noci. Nicole zůstala sedět u stolu a rozplakala se. Nevěděla, jestli má nějaké problémy, ale rzhodně zde nebylo něco v pořádku, jen nevěděla co. Ve spěchu uklidila a umylá nádobí a přemístila se do obýváku, do svého křesla, aby ještě zapracovala na přednášce.
Nevím, co se dělo, ale nebyl to ten přítel, se kterým jsem předtím šťastně a spokojeně žila. Byl jako vyměněný, jako kdyby to už nebyl on.
Nevím, jestli měl nějaké problémy nebo něco, poslední dobou se mi už vůbec nesvěřoval, tu noc se vrátil hodně pozdě, skoro k ránu.
[Co bylo zapsáno v protokolu: z výslechu přítelkyně oběti]
Nicole ležela už v postali a spala, když Daniel přišel. Ale svým počínáním ji vzbudil. Posadila se na posteli a pohlédla na něj. "Kde... kde jsi byl?" zeptala se nejistě a sledovala ho.
"Co je ti do toho, nejsi moje matka." odsekl nepříjemně a zašel do koupelny. "Jen jsem se ptala, měla jsem o tebe strach." odvětila Nicole klidně, avšak se strachem v hlase i v očích. "Prostě ti do toho naprosto nic není." odsekl Daniel z koupelny znovu. "Jenom se o tebe zajímám, nic jiného." prohlásila smutně a pohlédla do prostěradla. Mezi tím už Daniel vyšel z koupelny. "Tak se o mě nezajímej do háje! Nikdo se tě o to neprosil!" odsekl opět nepříjemně a opřel se před ní rukama o prostěradlo. "Jsi jak malá holka, co do všeho strká nos." v tu chvíli už téměř křičel.
Nicole jen zvedla hlavu a nevěřícně na něho hleděla. "To nemyslíš vážně? Jsi můj přítel, samozřejmě, že se o tebe zajímám! To je snad jasné ne? Jenom jsem chtěla vědět, kde jsi byl, že jsi se vrátil tak v noci, narozdíl od tebe, jsem se já o tebe bála!"
To, co se v tu chvíli stalo by nečekal asi nikdo. Daniel se rozpřáhl a praštil Nicole do tváře, ta se jen svalila na postel a začala plakat. "Už se nikdy... NIKDY... nestarej o moje záležitosti! Až budu chtít výslech, řeknu si o něj, do té doby mi dej pokoj!" odsekl znovu a opět odešel pryč z domu.
Nicole jen zůstala ležet na posteli a plakat. Tu noc se v ní něc zlomilo.
Nemohla jsem už takhle dál. V tu dobu jsem pochopila, že jsem svého přítele ztratila a toto už není on. Někam se ztratil a už se neplánoval vrátit. Celou noc jsem nespala, nemohla jsem. Jen jsem se sledovala v zrcadle, jak mi postupně tvář mění barvu do fialova a oči se zalévají slzami.
[Co bylo zapsáno v protokolu: z výslechu přítelkyně oběti]
Nicole čekala na Daniela do rána. Se zbraní v rukou. Zbraň v těchto oblastech nebyla výjimkou. Stejně jako vraždy, vloupání a krádeže. Už svítalo, když se opět otevřely dveře.
"Kde jsi byl celou noc?" zeptala se ledově a suše. "Říkal jsem ti už jednou, že nemáš strkat nos do mejch věcí!" okřikl ji opět. NIcole se postavila a vzala zbraň do ruky, při čemž odjistila. Daniel se nejdříve tvářil poněkud překvapeně, ale nakonec se začal zlomyslně smát.
"Na tohle nemáš, jsi na to moc slabá. To neuděláš." ušklíbl se kysele a vykročil k ní a snažil se jí zbraň vzít. "Nech mě být! Už jednou jsi mi ublížil, znovu ti to nedovolím!" křikla Nicole a v zápalu boje zmáčkla spoušť, Daniel se svezl mrtvý k zemi. Nicole klesla vedle něj v slzách na kolena.
"Danieli, Danieli, to ne! Chtěla jsem tě jen postrašit, Danieli!" začala plakat a vzala ho do náručí.
V tu dobu jsem ho navždy a definitivně ztratila. Nechtěla jsem to udělat. Ale vjel do mě takový vztek, nedokázala jsem se mu ubránit. Kéž bych já zemřela a on zůstal žít. Mrzí mě to. Zbytek už není třeba rozepisovat. Nicole se nakonec rozplakla a vypověděla, co a jak se toho osudného dne stalo. Daniela našla jeho sestra, když přišla další den za Nicole.
[Co bylo zapsáno v protokolu: z výslechu přítelkyně oběti]
Dne 27. listopadu 2003 zatkli policisté z Twin Falls v Idaho v domě na Polk Streetpřítelkyni Daniela Abbotsona, motiv byl určen jako nehoda v zápalu hněvu. Pachatelka byla umístěna do vězení na patnáct let. Sestra oběti ani příbuzní do dnes nechápou, co se tenkrát stalo. Nikdo neví, proč se Danielovo chování změnilo, ani v co se proměnila Nicole. Nikdo nic takového nečekal.
TENTO PŘÍBĚH JE SMYŠLENÝ, AČKOLIV ADRESA, DŮM I MÍSTA JSOU SKUTEČNÁ, PŘÍBĚH JE NAPROSTO SMYŠLENÝ AUTORKOU TOHOTO WEBU, VEŠKERÉ SOUVISLOSTI S REALITOU JSOU TEDY ČISTĚ NÁHODNÉ A NESOUVISÍ S TÍMTO PŘÍBĚHEM.
DĚKUJI ZA POCHOPENÍ.




