close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nikdy neváhej s tím, co chceš udělat.
V budoucnu totiž může přijít den, kdy budou všechny tvoje šance pryč.

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Prach a popel

12. září 2013 v 14:21 | Anielik |  Povídky
Bylo teprve 9 hodin, ráno, když Clare stála na hlavní třídě a hleděla přes silnici. Městem se vznášel ranní opar a prach z aut se usazoval v plicích. Clare si odkašlala a zabalila se ještě více do své černé, kožené bundy, přes kterou jí splývaly tmavě hnědé, dlouhé vlasy. Čas ubíhal a Clare se nervozně dívala v krátkých intervalech na hodinky. Když velká ručička už dorazila až na šestku, začala nedočkavě přešlapovat na místě.
"Kde ta Jenny je..." zahuhlala si pro sebe a svraštila obočí. V tom jí ale vyrušil z úvah něčí hlas. "Clare! Hej, Clare, tady!" volala na ní blonďatá dívka z duhé strany ulice. Clare jí zamávala také a přeběhla ulici, aby ji objala, při čemž jí věnovala jeden ze svých zářivých úsměvů.
"Kde je Lena?" pohlédla Jennys za Clare, jako kdyby čekala, že se za ní někdo schovává a čeká, kdy na ni má vybafnout. "Ale, něco jí do toho vlezlo, prý rodiče chtějí někam jet nebo co... znáš to..." protočila otráveně oči a nakonec se posměště zakřenila. "Když už jsme u toho, vyzvedne nás teda tvoje mamka?" věnovala Jennys Clare tázavý pohled. "Jo, měla by nás vyzvednout v deset hodin, takže máme být připravené. Pak nás vezme do toho aquaparku." opět se zářivě usmála a radostně se uchechtla. "Byla to sice dřina, ale nakonec se povedlo, lepší odměnu si představit nedokážu." uculila se Clare na Jennys a chytla ji za ruku.
"Tak pojď, jdeme..." hlesla s úsměvem směrem k Jennys a táhla ji do obchodního centra. "Máme jen půl hodinky, tak ať si stihneme koupit nějaký ty šaty..." uculila se Clare a Jennys jí následně oplatila. "Nojo, už běžim..." zasmála se Jennys a popoběhla, aby jí stačila.
Proběhly vstupním vchodem a rozběhly se k výtahu. Vyjely až do osmdesátého patra a rozbehly se do obchodů. "Počkej, tady jsem zahléhla něco!" zatáhla Jennys Clare do jednoho obchodu a ukazovala jí tmavě modré koktejlky. "Ty jsou krásný!" užasla Clare a culila se na Jennys. "Vyzkoušej si je, dělej!" vzala do ruky ramínko s koktejlkama a už strkala Jennys ke zkušební kabince. V tom se ale zasekla, jako většina osob v obchodě a pohlédla ven z okna, kde šly rozeznat obrysy letadla a vzduch prořízl ohlušujííc zvuk motorů letadla, které následně narazilo do budovy oblasti 90. patra.

Ten den už se Clare ani Jennys a další několik tisíc lidí domů nedostalo, stejně jako několik pracovníků policie, posádky letadla a záchranářů, kteří nasadili svůj život a pomáhali do posledních sil, těch bylo několik set. Tento čánek je také věnován památce osob, jejichž život vyhasl 11. září 2001 v jedné z "dvojčat" World Trade Center a také těm, kteří zde ztratili někoho známého či blízkého.

Pro další info zde: Stream a Lukaszafer


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucienne Lucienne | E-mail | Web | 10. listopadu 2013 v 22:39 | Reagovat

Tak toto... to je něco úžasného. Už v půlce povídky jsem čekala, kdy se to zvrtne a stane se něco nečekaného a působivého, ale tohle by mě fakt nenapadlo. Udělalo to dojem, úplně mi naběhla husina :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama