Nyní se to nezdá tolik dávno,
avšak i tak stačilo jen málo.
Aby vše, co kdysi bylo,
se teď na prach rozplynulo.
Nezdá se to tolik dávno - štěstí,
naskládané na hromadu - teď už jenom klestí.
Stačí hodit do ohně a spálit,
vzít obětního beránka a beztrestně jej zabít.
Nezdá se to tolik dávno, viď?
Vem' si všechny věci a pak sem k nám přijď.
Nemáme co ztratit, přivítáme tě tu klidně,
nežijem' si však ve štěstí, ale jenom bídně.
Nezdá se to tolik dávno, to štěstí a světlo,
obklopila už nás zima, ztratilo se teplo.
Zdá se to však jako včera, kdy jsi míval na rtech úsměv,
teď už ale jenom šeptáš "nech mě být a pusť mě".
Odešlo to, co jsi míval rád, to v čem se ti dařilo,
všechno však - tak bezelstně se tvářilo.
Teďka ze dne na den, jen hromada suti,
která odejít tě nejdál nutí.






Krásná... Je až zajímavé, že za jeden den se může toho tolik změnit.