Když se člověku vše kazí pod rukama a postupně se mu hroutí vše, na co sáhne, co mu ještě zbývá?
Když vidí temný a nekončený tunel, kdykoliv zavře oči a bloudí sám v temnotě, kde je ještě naděje?
Když se pokazí i to, čím si byl jistý, v čem si věřil a u čeho ještě doufal, že se mu může podařit, kde je sebevědomí?
Kam až vede tahle cesta, kde je konec, kdy se konečně objeví světlo?
Zhaslo snad a už se neplánuje rozsvítit?
Jaká je pomoc člověku, kterého už přešel smích, který už se neumí smát?
Jak lze někomu takovému pomoci?
Lze mu vůbec ještě pomoci, dokud se světlo nerozsvítí?
Dokud nenajde alespoň trochu štěstí, které by ho zvedlo ze země..?
Jak..?




