Hleděl jsem do noci,
viděl Tě plakat,
přemýšlel, jak Ti pomoci,
oči, jak prázdný plakát.
Viděl jsem konec dřív,
než sám přišel,
začal jsem snít,
ale raděj' bych visel.
Když to vidím všechno zpětně,
tvou matnou tvář,
v potemnělém světle,
a pohaslou zář.
Radost tvých očí,
jež dávno ztratila sílu,
svět se stále točí,
a ty ztrácíš i víru.
Avšak ztratil jsem cennější,
než všechny poklady,
méně známější,
však jsi to Ty!
Tak mi odpusť,
že myslel jsem si stále,
že vydržíme na věky,
a půjdem' spolu dále,
že přetrvají naše doteky,
Že neuhnou oči,
tak nesmírně známé,
že přestaneš plakat,
a půjdeme dále.
Nesuď mě,
však soudit bude kat.
A odsouzenec
budiž zťat.






:)