Život není zase tak dlouhý, aby pohltil všechny naše chyby. Lidé nejsou pro důvěru stvořeni.

Znovu k nebi

17. dubna 2013 v 21:00 | Anielik |  Básničky
Doba, kdy jde všechen čas kolem Tebe,
den dlouhý moc na to, aby rozjasnil nebe.
Pohledy krátké, aby roztočili svět,
úsměv moc smutný, než aby tě vtáhl zpět.

Jeden rok dlouhý jak celý věk života země,
avšak ruce a dotyky, stále tak jemné.
východy a západy slunce tak chladné,
srdce, jež nežije, nýbrž jen chřadne.

Radost a smích pochmurné se zdají,
jako karty, jež se nikdy nerozdají.
jako oves, jenž se neseje,
žebráci, které opouští naděje.

Díra v srdci, která se zvětšuje a nezacelí,
kde jsou sliby, že nás nikdo a nic nerozdělí?
Cesty už jsou zaprášené,
jaká šance, že opráší se opět znovu?

Než budou ovšem opět zametené,
vykoupem' se v krvi, potu.
Ale díra zůstává, i navzdory záplatě,
a srdce mečem prokláté.

Prosím, odpusť a pomoz mi zapomenout,
nenič více už tak duši zahanbenou.
Nesnaž se lámat anděla už dávno sraženého k zemi,
jen mu pomoz navrátit se opět domů, k nebi.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama