Přišel k Shawn zezadu a položil jí ruku na rameno. Seděla na kopci a oči měla upřeny k obloze pokryté hvězdami. na sobě měla jen lehké, bílé, letní šaty, noci byly teplé, a tak nic víc nutné nebylo. Její douhé, blonďaté vlasy jí splývaly k pasu a bradu měla opřenou o kolena, která objímala rukama
Zvedla hlavu a podívala se na Drakea. "Vem mě odsud domů, prosím, já sem nepatřím, tohle není můj domov." pohlédla na něj s prosebným, zoufalým výrazem v očích.
"Musíš být silná, nesmíš se vzdávat." oplatil jí pohled s ustaraným, ale zároveň trochu povzbudivým, výrazem ve tváři. "Já dlouho tohle zlo nevydržím" odvětila Shawn a odvrátila pohled opět k hvězdám. "Tam někde je můj domov, ale ne dnes a ne zde." sklopila pohled a zavřela oči, načež se opřela čelem o kolena. Drake ji objal a přivinul ji k sobě o něco více.
V tu chvíli jsem spatřil tu svatozář, kterou lidé neviděli, nebo ji přehlíželi, v tu chvíli jsem viděl, že je to anděl, který je v tomto širém a prázdném světě ztracený, že chce domů.
Že musí domů, někam, kde není bída, bolest ani zloba. Kde je volná a může roztáhnout křídla.
Zavřel jsem oči a přitiskl se k ní, po tváři mi zkanulo pár slz a pevně jsem ji držel v rukách. Držel jsem v rukách pravého a zlomeného anděla.





