Dlaně chladnou,
do duše Ti padá strach,
vnucuje myšlenku Ti známou,
jako známý vrah,
oči se klíží
a ústa přestávají dýchat,
když konec se blíží
nezbývá, než přestat vzlykat.
Ikdyž blesky křížují temno,
zavři oči,
kde je tma, je i světlo,
byť na chvíli, to stačí.
Nenech mě prosit,
nenech mě jít,
na rukou nosit,
a přání chtít.
Jako když padá hvězda,
v plném ohni
jako světla v prostřed velkoměsta,
zlomená hůl nad démony.
Nenechávej mě tu stát,
v naprosté samotě,
nenechávej stíny smát,
prosím,
nenechávej mě už v temnotě.






nádherné