Oči jako hvězdy na obloze v noci,
pohled, jež dostává mě do tvé moci,
úsměv, který štěstí v srdci vykouzlí,
pouhé slovo, jež mě okouzlí.
A každé Tvoje gesto, jež mě k Tobě zve,
a přání, že toto snad nikdy nepřestane,
pouhé tvoje bytí v mé blízkosti,
a naznak prosté lidskosti.
Naznak čisté lásky, jako symbol holubice,
a brány, jež zavřeny jsou na petlice,
aby nepřišli jsme o to, co nám bylo dáno,
avšak ne ode všec bývalo nám přáno.
Zářivé světlo na konci tunelu temna,
a duše tak andělsky jemná,
chyby, které umocňují city,
a slůvka fungujíce jako štíty.
Každý moment, každá chvíle,
když jen pro sebe žijem'.
Předmět mých citů a mého žití,
ten, jež stejné co já cítí.
Plyšový objekt s jemnou srstí,
obalen šálou a vzpomínky z dětství,
a já stále s Tebou bez výčitek,
jako nejměkčí a hřejivý medvídek.






Dobrý nápad