Život není zase tak dlouhý, aby pohltil všechny naše chyby. Lidé nejsou pro důvěru stvořeni.

Medvídek plyšový

1. února 2013 v 22:25 | Anielik |  Básničky
Oči jako hvězdy na obloze v noci,
pohled, jež dostává mě do tvé moci,
úsměv, který štěstí v srdci vykouzlí,
pouhé slovo, jež mě okouzlí.

A každé Tvoje gesto, jež mě k Tobě zve,
a přání, že toto snad nikdy nepřestane,
pouhé tvoje bytí v mé blízkosti,
a naznak prosté lidskosti.

Naznak čisté lásky, jako symbol holubice,
a brány, jež zavřeny jsou na petlice,
aby nepřišli jsme o to, co nám bylo dáno,
avšak ne ode všec bývalo nám přáno.

Zářivé světlo na konci tunelu temna,
a duše tak andělsky jemná,
chyby, které umocňují city,
a slůvka fungujíce jako štíty.

Každý moment, každá chvíle,
když jen pro sebe žijem'.
Předmět mých citů a mého žití,
ten, jež stejné co já cítí.

Plyšový objekt s jemnou srstí,
obalen šálou a vzpomínky z dětství,
a já stále s Tebou bez výčitek,
jako nejměkčí a hřejivý medvídek.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Natas Natas | Web | 1. února 2013 v 22:55 | Reagovat

Dobrý nápad

2 pukina pukina | E-mail | Web | 1. února 2013 v 23:02 | Reagovat

Úžasné - jako vždy:)

3 Molly Heddy Law Molly Heddy Law | Web | 2. února 2013 v 16:49 | Reagovat

nááádhernéé:))

4 Chokina Chokina | Web | 2. února 2013 v 18:12 | Reagovat

Krásna báseň, úžasné, obdivujem, ako dokážeš posplietať všetky tie slová a vznikne z toho niečo takéto. Krása.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama