Jaké to je, ztrácet milovanou osobu?
Je to jako ztrácet podobu.
Ztrácet kousek sebe?
Jako kdyby rozpadalo se Ti nebe.
Proč to tolik bolí?
To tak bývá v každém boji.
Proč ztrácí se mi naděje?
Čas vždy leccos odvěje.
Proč tam hluboko to svírá a drtí?
Nejsi snad už smířen s smrtí.
A člověk cítí se náhle tak sám?
Nemyslíš si, že to vzdám?
Když dochází vůle k boji,
avšak stále zde přede mnou stojí.
Ale ztrácí svůj úsměv, tvář,
ztrácí sebe, ztrácí zář.
Nepoznáváš už snad pohled ten?
Nemáš důvod, býti zahanben.
I srdce už má dávno jiné,
ni pohled, gesto vlídné.
Jaký je to pocit, ztrati milovanou osobu?
Jaký je to pocit, když to vzdáš?
Myslím, že tento pocit moc dobře znáš.
Bolí to a trhá uvnitř sebe samého,
už není zde nic pěkného.
Ano, ten pocit je Ti znám.
Ano a nakonec každý zůstane sám.






Úplná nádheram strašne sa mi páč kompozícia i obsah.
Inak, nechceš sa stať členkou Klubu básnikov? Prinieslo by ti to mnohých čitateľov a získala by si názory na svoj tvorbu.
http://klub-basniku.blog.cz/