Život není zase tak dlouhý, aby pohltil všechny naše chyby. Lidé nejsou pro důvěru stvořeni.

V odraném šatu

2. ledna 2013 v 1:31 | Anielik |  Nárazovky, "RPG"
"Jedna, dva tři, čtyři..."
Prstíky malinké penízky hýbají, na co se v obchodě, tak toužebně očíčka dívají? Tak bezradně, slzavě a smutně, tělíčko vyzáblé, v pase útlém.

"Pět, šest, sedm..."
Stále to nekončí a čísla furt létají, své přání človíček raději zatají. Snaží se neplakat a je to znát, cožpak nikomu nechce se, nad dítkem slitovat?

"Osm, devět..."
Blíží se ke konci, veškerých čísel, kalhoty veliké, kabátek jen visel. Však stále pohled beze změny prázdný - plný slzí, to dítko lituje, jiní však - drzí.

"Deset..."
Zakončí hlásek, jež zaplavil žal, vždy každý dárek, vzácným se stal. Pro otrhaný kabátek a na slzy nevidí, človíčkům ostatním jen tiše závidí.

"Jen..."
Zašeptá tiše a odvrací zrak jinam, začíná se modlit, ručky spíná. Vždyť jeho přání plné lásky i smutku jest, jen jeden zázrak na jeho hlavu snést.

"Mami..."
Jednu bílou růžičku, za lásku, za matku, nežádá nemožné, nijakou zahrádku. Jen jednu květinu, znázorňující jeho city, a hříchy milovaných, by byly smyty.

"Promiň..."
Růžičku na hrob a pár milých slov, cosi však hovoří v hlavě mu "stop". Naděje mizí, možný letmý úsměv též, však nikdy nezlobil, nepravil lež.

Byť nejsou Vánoce, ne všichni zlí jsou, někteří chlastají, jiní se cpou. Vždy se však najde osoba se srdcem dobrým, co tohle prokletí na chvíli zlomí.
Zastaví chlapečka v odraném šatu, udělá zázrak, vykouzlí úsměv, i v tomhle zmatku. Koupí mu růžičku, ať netrpí, kdo štěstí by si zasloužil - tak jeden skutek dobrý, opravdu úsměv vykouzlil.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama