Nehnějvej se, avšak,
víš,
stal se zázrak,
ikdyž bdíš,
jedno přáni bylo rčeno,
mít nejlepšího přítele,
který by znamenal víc,
a všechno.
A trápíš-li se, nech to jít,
život nemá být přežíván,
má se žít.
Pokud někdo radši tvé slzy má,
přes noc běsní,
a přes den rozjímá,
a bolest z trucu působí Ti,
usměj se a otři slzy,
a jedno mu, že trhají Ti srdce lvi,
k čemu takový lid,
stydět se a hnít,
jen proot, že někomu to dobře dělá,
proto prosím, přijmi slova moje vřelá,
usměj se a hledej dobré,
aniž to zlé Tě ničilo,
co se nestalo a slíbilo,
běž dál a užívej si, co to jde,
protože stále budu zde,
já i jiní, kterým stojíš za to,
dražší než sůl a vzácnější, než zlato.
A smutno těm, kdož Tě ztratí
těm, jež Tě mají rádi!

Pro Martínka, úžasného kamaráda a skvělou osobu.
Život je krásný, jen se občas musí přehlédnout
ty tmavé stránky a nebrat je moc vážně.





Úplná krása, k tým posledným veršom nemám čo dodať.