Život není zase tak dlouhý, aby pohltil všechny naše chyby. Lidé nejsou pro důvěru stvořeni.

3. kapitola - Pojď se mnou

17. ledna 2013 v 9:29 | Anielik |  Osud nočního tvora

Pojď se mnou


"Dříve, než Ti sdělím, kde se nachází tvůj bratr..." začal Ramir pomalu a udělal ještě pár kroků, načež se zastavil u dalšího mostu vedoucího k protější plošině zavěšené na jiném kmeni stromu, naznačil jí, aby přešla první a poté ji následoval. "Děkuju." prohodila najednou Lill, když se ocitla na můstku. "To nic není." Odvětil mimoděk Ramir mimo téma, než opět začal mluvit k řeči.

"Zaprvé Tě zde provedu. Avšak musím Tě upozornit, že jen velmi málo osob zde umí tvým jazykem, většinou sp-" ani nedokončil, když jej přerušila Lill a horlivě na něj vysypala otázky "Proč ne? To se nechtějí učit? Nebo je to nemá kdo učit?" Ramir se zastavil na místě a otočíl se k ní, to byl zároveň němý pokyn k tomu, aby se zastavila i Lill a pohlédla na něj tak, jako on na ni. "Budeš se muset naučit, že když mluví jeden, druhý poslouchá, dokud první nedomluví, to je myslím neslušné v jakékoliv společnosti." ušklíbl se pohoršeně a nakonec pokrčil pomalu rameny a pokračoval dále přes můstek, při čemž se mu do tváře vkradl opět neutrální výraz.
"Každý zde má nějakou svou úlohu, od kuchařů přes špehy až po velitele vojsk. Ti mají právo být nejvzdělanější. Nevybíráš si, co budeš dělat, každý je zde určen k nějaké činnosti a je k ní veden už od malička. Oblast vzdělání si nikdo nevolí, pouze si může vybrat z oblasti, ke teré je určen, která její část jej zaujala." odmlčel se a nabral dech. Všiml si také zároveň nechápavého Lillina výrazu a koutky úst zkroutil do pobaveného úsměvu.
"Už tomu rozumíš?" usmál se a poočku ji sledoval sledujíce její reakci. "Rozumím, ale nechápu, proč je to zrovna takhle, proč si nikdo nemůže vybrat, co může dělat." v jejím hlase byl znát náznak pohoršení. "Každý by měl mít přeci právo si vybrat, co chce dělat, ať už je to kdokoliv, ne?" pohlédla stejně pohoršeným výrazem na Ramira a nakrčila nos zároveň se zkrabacením obočí. Vypadalo to, že se jí to ani trochu nelíbí. "Je to tradice, zvyk, zákon. Co víc ti k tomu mohu říct..?" usmál se jakoby nic na Lill a nevypadal vůbec tak pohoršeně, jako ona, spíše spokojeně. Možná proto, že na to byl už zvyklý a ona to nikdy nepochopí. "Ale, ale..." hledala chvilku vhodná slova, nakonec ze sebe byla však schopna vydat jen pár hlásek. "Ale proč?!"
Ramir nakonec naprosto vyrovnaně odpověděl. "Všichni máme své zákony, ale abys je pochopila, musíš otevřít mysl a nedívat se jen očima nebo jinými smysli. Abys pochopila některé věci, musíš vnímat srdcem." usmál se na ni a potměšile mrkl. "A.." Lill to nakonec vzdala a zavřela naprázdno ústa. Asi jen zatím není připravena to pochopit. Třeba se jednou dočká té správné chvíle.
"Kde že se to právě nacházíme? Nějak sem si nezapamatovala ten krkolomnej název." vycenila Lill zoubky ve svatouškovském úsmevu a vydala se dále za Ramirem. "Na území Oprëmského panství krále Ikathera, Elfského krále pod hvězdami." odvětil Ramir ledabyle prodírajíc se skupinkou Elfů na konci můstku, za kterým se nacházely dva schůdky. Sestoupil dolů a natáhl k Lill ruku, hlavou pokývl na znamení, aby se chytila. Ani nic nenamítala a chopila se nabízené ruky. Pomohl jí dolů. Lill se zastavila a rozhlížela se kolem sebe. Nacházeli se na dalším rozcestí a odsud vedlo hned několik cest. Ramir však pokračoval jistě a bez nejmenšího překvapení dále. "Ještě, že tu nemusím trávit tolik času, navíc sama, to bych se tu asi nejspíš ztratila." ušklíbla se pro sebe Lill a pokračovala ihned za Ramirem, aby jej neztratila z dohledu.
"Musíš si zapamatovat ještě něco. Pokud se zde nevyznáš, nikam sama nechoď. Vždy počkej na mě nebo na někoho, kdo se Tě ujme. Navíc po nocích to tu bývá nebezpečné, takže bych to neriskoval. Ale já si Tě vždycky najdu, to se neboj. V pravý čas."
"Dobře, jak si přeješ." pokrčila Lill rameny a dále jej tiše následovala dále, ačkoliv jí v hlavě stále zůstával obraz onoho rozcestí a netroufala si ani pomyslet na to, kam až by se dostala a jak moc by se ztratila, kdyby zde byla sama. Ona by ostatně byla ráda, kdyby trefila jen k tomu můstku. Ušklíbla se pobaveně při představě, že někde bloudí a hledá cestu zpátky. Byla to docela koická představa - dokud to nebylo skutečné.
"Nyní bych Tě rád zavedl za tvým bratrem, pokud dovolíš. Byla to navíc první věc, na kterou jsi se zeptala, jakmile jsi se probudilo. Jestli máš nějaká zranění, to Ti očividně neělalo žádné šmouhy na duši." pousmál se pobaveně a pohlédl letmo n Lill. Ta jen pokrčila rameny a s klidem v hlase promluvila. "Jeho zdraví a bezpečí je pro mě hlavnější, než to moje. Nejsem typ osoby, která se stará jenom o sebe." zakončila a odkašlala si, spíše bezvýznamně.
"Kde je teď vůbec bratr? Je to daleko? Jak dlouho to tam trvá?" zasypala Ramira další sprškou otázek a s očekáváním na něj hleděla.
"V pátém domě. Není to daleko, pokud víš, kudy se tam jde." odvětil klidně a zastavil se u jednoho ze stromů podobnému tomu, odkud před chvílí odešla ona. Takových stromů tu ostatně bylo plno, tudíž nechápala, jak se v tom může vyznat, ale zasypávat další sprchou otázek. Její pohled ji však prozradil. "Jak se tu vyznám?" zasmál se Ramir při pohledu na její udivený výraz, který se ještě více zvýraznil, jakmile pronesl její tichou otázku nahlas. Jen sekaně přikývla a sledovala ho. "Žiji zde odjakžia, což je mnohem déle, než to může vypadat. Navíc máme tak říkajíce šestý smysl, jsme přizpůsobeni k tomu, abychom měli dobrý orientační smysl v prostoru. Ať už je to v jakémkoliv." zakončil sá slova a pobídl ji, aby šla před ním, zřejmě nahoru.
Lill vystoupila na první schůdky, načež se dala ke šplhání na samý vrchol dalšího ze spousty nenormálně vsokých stromů, i když stejného, jako byly v postatě všechny ostatní, tak to byl zkrátka jen další stožár do party.
"Heh, kdyby tu měli něco, aby se nemuselo šlapat nahoru, bylo by to fajn." ušklíbla se opět pro sebe potichu a dala a lezla nahoru pomalými krůčky.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hope Hope | Web | 23. února 2013 v 22:20 | Reagovat

nebudu soudit, ale zatím se mi to líbí, jsem zvědavá, co z toho bude =o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama