Tóny které kdysi zněly,
údy, které již zdřevěněly,
slova, jež zněla v prostoru,
názory, jsouce v rozporu.
Napříč daven,
naskrz prázdnem,
bývávalo kdysi živo,
vtipy nepřímé i přímo.
Kam zmizel ten hlasný smích,
jak rolničky na saních.
Dozvonil a saně též,
rozthala je snad divá zvěř..'?
Nebo snad jen chuť je přešla,
tam, kde předstírati dále nešla.
Oh, jak chybí ten zvuk hlasů,
postrádá tu nezbytnou krásu.
Okamžiky, gesta, místa,
a může se být jistá,
nikdo nenahradí prázdný stín,
zatracený do hlubin.
Změnu času, všeho,
lidí, nálad, nebo
pouhých drobností,
stávaje se vzácností,
ti chybí všechno, jež bylo dříve,
postrádaje na své bývalé síle,
nemáš kam bys šel a co bys dělal,
aby ses časem zase shledal,
co bývalo a není nyní,
jelikož mu jiné stíní.





