Oči pomalu usínají,
a ústa chladnou,
pomalu se zavírají,
ruce chřadnou.
Co poslední přání,
na duši se rozplývá,
a nejedno zdání,
poslední píseň zazpívá.
A naposledy zopakuje,
rytmus srdce tvého,
ačkoliv už ustupuje,
upouští se všeho zlého.
Poslední zvuk zpěvu ptáků,
nebo kapky deště,
neupouštět od zázraků
přál by si to znovu, dokola a ještě.
Ve fontáně poslední mince,
třeba splní přání naposledy,
představení na životní lince,
a smrt, přesouvá se do popředí.
Do popředí umělecké malby
obrazu - díla nejlepšího malíře,
pušky a čestné salvy,
obsah prázdného talíře.
Nádech, výdech, poslední doušek,
vítr a zvuky děl,
nábojnice, zvuky pušek,
a svištění střel.
Co vše bys za jedno přání dal,
než marného času litovat,
cos nesplnil a sliboval,
jen svědomí teď zpytovat.
Pozdě vzpomínáš, co měl jsi dříve,
teď ni slovo jedno nesplníš,
už poslední je chvíle,
tento svět, již nespatříš.





