Jen pár slov na duši,
že smutek ti nesluší,
to spíše úsměv na rtech,
a život ve třech partech.
Ale také na jeden ráz,
kde následuje prudký sráz,
a nebo rychlé stoupání,
co smutek i slzy zahání.
Pro jedno slovo, gesto,
a tou dlouhou cestou,
světem křížem krážem,
něco, co tě srazí na zem.
A zároveň pomůže vzhůru,
něco, co zažene smůlu,
anděl co zanemná světlo,
a osobní teplo.
Konec temného tunelu a životní slunce,
když nejsi zatím ani v půlce,
a všechno, co tě ještě čeká,
jako strach, co tě leká.
To vše a mnohem víc,
to co má rub, má i líc,
a spolu, jdete vstříc,
láska k nezaplacení, ne však za tisíc.
Už můžeš ponechat strach být,
a slzy nechat odejít,
když zastaví se svět a chvíle,
a zůstane jen to, co miluješ a je ti milé.
Co bylo, právě není,
bolest padne v zapomění.
A smutek odchází a praská,
to není píseň, to je láska.






ahojky. napadlo mě, jestli bys nechtěla přijít na mou opožděnou Halloweenskou párty na blogu? dyžtak dej prosím vědět tady do komentářů http://cinema-bizarre-are-stars.blog.cz/1211/halloween-party :) děkuju