Nejdříve jsem plánovala sepsat dlouhou povídku, posléze báseň a nakonec mi došlo, že ani úvaha a ani jedno z těchto děl, by nevyjádřilo to, co by vyjádřit mělo.
Ti, jež nás opustili, ty nám to nevrátí a každý má to nejcennější ve svém srdci, totiž vzpomínky.
Některé věci a osoby totiž nejdou nahradit - ti nejdůležitější a nejpodstatnější v našem životě, i ti méně viditelní, každý nám udal svou přítomností v našem životě nějakou jinou cestu.
Každý totiž zanechá v našem životě jistou stopu, kterou nikdo nesmaže. Ať už zlou či dobrou, stále je to zkušenost, zážitek, směr cesty. Vaší cesty.
Ti, kteří dnes nemohli zajít na hřbitov, zapálit svíčku, mohou ji alespoň pomyslně zapálit zde.

Ačkoliv tu nejste vedle nás, v našich srdcích zůstáváte.





