Prázdná místnost,
tichý pokoj,
jen sklenka vína,
a láhev na stole,
do dna víno,
co omámí ti mysl,
věci,
které ztrácí smysl,
uprostřed tichého pokoje,
jen pár kapek,
schladí hrdlo,
rozpálí mysl,
uvolní to napětí,
kouř z cigaret,
jež dýmem zaplnil prostor,
a svět tváří se,
jak boj za nesmysl,
co úšklebky a pohledy,
míhají se kolem,
otírají se tebe,
a zapomenuté nohsledy,
co dávno propadli hříchu,
a svou duši prodali,
za levný tabák,
a dvě deci,
propadli životu zoufalce,
nepřej ši však,
aby i tys prodala život,
který je už nyní na dvě věci,
za tohle bídné žití,
kdy lapají po dechu,
a chytají se v sítích,
ale stačí už jen krůček,
krůček k tomu,
aby přiblížila jsi se,
k osudovému zlomu,
a snad zavinila tohle vina,
na stole však zůstává,
poslední sklenka vína.






zajímavá báseň náročná na čtení, ale zase to donutí se nad ní zamyslet :) palec nahoru