Chtěli jsme se jen pobavit.
Mami.
Šli jsme do klubu,
zatancovat si,
vykradla jsem se oknem,
potají, aby jsi o tom nevěděla,
auto zaparkovalo před domem,
kamarádi mě vyzvedli.
Mami,
nechtěla jsem ti ublížit,
chtěla jsem jen někam patřit.
Dojeli jsme tam během chvíle,
skvěle jsme se bavili,
tancovali jsme,
víš, že nepiju,
nikdy jsem nepila,
alespoň ne více, než skleničku,
ale já se nechala,
ach mami, já se nechala,
já se nechala přemluvit.
Dala jsem si skleničku,
pak další,
a další,
a panáka,
a pak ještě několik.
Skvěle jsme se bavili,
tancovali,
smáli se,
pili,
všichni.
Musela jsem se vrátit,
vrátit domů,
aby jsi na nic nepřišla,
vrátit se včas, než ráno vstaneš.
Nasedli jsme do auta,
měli trávu,
a já se nechala,
nechala jsem se přemluvit.
Vyzkoušela jsem to,
a poté znovu,
a ještě několikrát,
ale to byla chyba.
Řídil a dal si taky,
neměla jsem jezdit,
mami.
Cítila jsem se dospělá,
že někam patřím,
nezávislá,
svá,
oblíbená.
Mami,
promiň mi,
tak ráda bych se domů dostala včas,
ale nedostanu,
už nikdy,
mami,
buď silná,
i já budu.
Slyším vzdálený pláč,
křik,
necítím tělo,
svět se noří do tmy,
mami,
prosím,
odpusť mi,
řekni bratrovi,
aby dále žil a žertoval,
tátovi, aby se netrápil
a ty, neplač,
buď silná,
jednou se někde sejdeme,
děkuju,
a promiň.
Zaplatila jsem,
tu největší cenu,
za to, že jsem chtěla být dospělá.
Mami,
nezapomeňte.
Odpusť...






Nádherné:)) Vyvolalo to ve mně emoce
:))