Ty to snad nevidíš? Vzal jsi mi všechno.
Víš, že je mi to úplně jedno?
Tebe to snad ani trochu nemrzí?
Dej si bacha, ať nemam tvý názory za drzý.
Chceš velké věci a přitom si ani malých věcí nevážíš.
Na co tímhle sakra narážíš?
Na to, že jsi spoustu věcí nechal jen tak odejít.
Je třeba pár nedorozumněním předejít.
Taky jsi se snažil, než jsi je měl a pak jsi se o ně nestaral.
Tenhle soubor nití už jsem dávno rozpáral.
Těmi nitěmi myslíš cizí srdce? City?
Vzpomínky už jsou dávno v jednu slity.
Nechal jsi je splynout v jednu?
Nemáš tu co dělat, nebo se snad pletu?
Asi máš pravdu, možná tu přeci jen nemám být, asi ano.
Co se to s tebou jen stalo?
Já jsem stále stejná. Nebo možná jiná...
A čí je to asi vina?
Chytrého nepřesvědčíš a hlupákov nepomůžeš.
Řečma už mě nepřemůžeš.
Občas bys měl naslouchat, co ti kdo praví.
A pochybovat, že přišli o své zdraví?
Ne, jen popřemýšlet o těch slovech.
Nevím, proč bych zrovna tebe poslech'.
Protože se ti snažím pouze nabínout rozumnou pomoc.
Nebo už jsi chytla nějakou cizí nemoc.
Myslela jsem, že by slovo něco svedlo.
Jenže mě, už je to jedno.
Snad časem přijdeš na to, až budeš sám.
Já se snad sám sobě zdám.
Časem třeba pochopíš.
A nebo ne, co ty víš.
Tuším, ale snad se mýlím.
Mé myšlenky, ty mi zbyly.
Snad tě nechám, ať ke všemu dojdeš sám.
To nedokážeš, jak tě znám.
Ale ano, snad k tomu dojdeš brzy.
Snad tě ti řeči ještě mrzí...?
Nezáleží na mých slovech, když jsou pro tě vzduchem.
Procházejí samy sluchem.
Budu tady, až pochopíš.
Ne, dokud se nevzchopíš.
Já se vzchopím během chvíle, jen ty ujdeš dlouhé míle.
Jen ty ujdeš dlouhou cestu a snad brzy probudíš se ze snu.






Klobúk dole :)