Jako tma a jako světlo,
jako probuzení,
jako zima, teplo,
poblouznění.
Pouhá vidina,
dva opaky na miskách vah,
na jedné straně příčina,
na té druhé - vrah.
Holub černý jako noc,
a k tomu bílá vrána,
žádá úpěnlivě o pomoc,
zda dožije se rána.
Rovnováha, jež tvoří svět,
a čas, co běží,
věci, jež nemůžeš vzít zpět,
a anděl, co tě střeží.
Boj o žití a nežití,
jedno pohé slovo,
válka o přežití,
být tu ještě dlouho.
Holub černý jako noc,
a k tomu bílá vrána,
žádá úpěnlivě o pomoc,
zda dožije se rána.
Dva protiklady, jež ukazují cestu,
černá, bílá,
ukazují přání ze snů,
jak šílenec a víla,
jako skrytá síla.
Jako výkvět fantasie,
výkvět tvojí mysli,
oběť, jež ví, že nepřežije,
a další, jež s obětí přišli.
Holub černý jako noc,
a k tomu bílá vrána,
žádá úpěnlivě o pomoc,
zda dožije se rána.
Avšak celé, pouhý spor,
čistá prosba o lítost,
žhnoucí plamen do závor,
tichý prosík o milost.
Vší zdroj toho rozkolu,
ta černá holubice,
co žene lidi do sporů,
a znovu, znovu do třetice.
Holub černý jako noc,
a k tomu bílá vrána,
žádá úpěnlivě o pomoc,
zda dožije se rána.
Zda dožije se svítání,
a slunce západu,
orel, jež ji zahání,
vzpomínky jsou v rozpadu,
a vránu, žene k pokání.






jééééj, to je dokonalý, tak teď si vedle tebe přijdu jako nula
miluji básně a tato je skvělá, nejvíc se mi líbí "refrém" - mohla bys psát texty k písním :)
jinak tady máš chybku:
Boj o žití a nežití,
jedno pohé slovo,
válka o přežití,
být tu ještě dlouho.
a moc pěkné, asi se stanu tvým pravidelným čtenářem, ostatně těch už je nyní opravdu málo - myslím těch, co si článek opravdu přečtou :)
já mám živou fantazii, vše, co si čtu, si hned do detailů představuji, úplně jsem viděla černobílí boj holubice s vránou a zajímavé na tom je hlavně to, jak jsi důmyslně prohodila barvy :)