close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nikdy neváhej s tím, co chceš udělat.
V budoucnu totiž může přijít den, kdy budou všechny tvoje šance pryč.

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Sama mezi tichem

27. května 2012 v 15:12 | Anielik |  Básničky
Bez nich není nic,
jen si přála, aby jí vyšli vstříc.
Stojí tu den co den,
vydává se za deštěm.

Ten, který hojí bolest,
kde může utěšení nalézt.
Droga, co umrtvuje chyby,
aby zapomněla, že jí chybí.

Vidím bolest, vždy když se mi podívá do očí,
cosi v mém srdci tiše zaúpí a smutně poskočí.
Vidím bolest, vždy když se postaví před nás,
usmívá se, ale že jí to bolí, nikdy neřekne nahlas.

Tehdy ztratila všechno, když ztratila jeho,
na mysli stále vyplouvá to jeho jméno.
Jeho slova, úsměv, smích,
to co po tom dni už nikdo nezahlíd'.

Stojí tu na břehu a modlí se tiše,
a slova stoupají k branám nebeské říše.
Snad modlitbu vyslyší a vrátí jí ho zpět,
tu osobu, která znamenala pro ni celý svět.

Vidím bolest, vždy když se mi podívá do očí,
cosi v mém srdci tiše zaúpí a smutně poskočí.
Vidím bolest, vždy když se postaví před nás,
usmívá se, ale že jí to bolí, nikdy neřekne nahlas.

Sleduje úsvit a sleduje západ,
pocit, jež jí bude srdce lámat.
To ticho, co probouzí vzpomínky,
slzy neúprosně padaj', bez jediné výjimky.

Už nikdy neuvidí to, co dávalo jí naději,
ty oči, které svádějí.
Už nikdy neuvidí to, co kouzlívalo její smích,
to, co dalo by se nazvat hřích.

Vidím bolest, vždy když se mi podívá do očí,
cosi v mém srdci tiše zaúpí a smutně poskočí.
Vidím bolest, vždy když se postaví před nás,
usmívá se, ale že jí to bolí, nikdy neřekne nahlas.

Sama neviděna v temnotě,
kterou světlo neprotne.
Jak hluboký nádech, před skokem do vody,
to jsou slova, ta slova temnoty.

Ty stíny, co svazují a drtí duši,
a lživě tvrdí, že jí to sluší.
Už dávno ztratila to, pro co chtěla žít,
to, komu chtěla život přislíbit.

Vidím bolest, vždy když se mi podívá do očí,
cosi v mém srdci tiše zaúpí a smutně poskočí.
Vidím bolest, vždy když se postaví před nás,
usmívá se, ale že jí to bolí, nikdy neřekne nahlas.

Je jako tělo bez duše a duše bez těla,
toto ani ve snu nechtěla.
Ovšem s bolestí tráví sama čas,
vrací se sem zas a zas.

Je zde sama, se svým časem,
osud píše smutnou báseň.
Je už sama, však to ví,
snad jen slzy odpoví.
Avšak mlčí, nemluví.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama