close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nikdy neváhej s tím, co chceš udělat.
V budoucnu totiž může přijít den, kdy budou všechny tvoje šance pryč.

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Jako růže mezi trním

6. května 2012 v 15:53 | Anielik |  Básničky
Byl jsi jiný, vážný,
jako anděl strážný.
Byl jsi rozvážný a pozorný,
jako růže mezi trním.

Byl jsi zvláštní,
na vše názor vlastní.
A má neznalost, tak zásadní,
otupělost, ta slova, co vše prozradí.

Nakazils mě tehdy, já to vím,
dokud na nás nepadl stín.
Stín, který všechno zakryl pláštěm svým,
věřila jsem, že tě neztratím.

Soudila jsem, podle vzhledu,
nyní už to nedovedu.
Naučils' mě a čas s tebou,
lépe se jde vždycky ve dvou.

Naučils' mě, že vidět se má jen to krásné,
pohled, to světlo, které místy zhasne.
Aby za víčky šly vidět sny,
věci, co se ještě nestaly.

Nakazils mě tehdy, já to vím,
dokud na nás nepadl stín.
Stín, který všechny zakryl pláštěm svým,
věřila jsem, že tě neztratím.

Nemám soudit, když tě neznám,
tu skutečnost už nyní uznám.
Naučils' mě vyčkat, nechat čas,
uskutečnit, co je v nás.

Naučils mě nenávidět a vidět věci celé,
před tebou byl život jako ve vězeňské cele.
Dal jsi mi odvahu a také svobodu jsi daroval,
několikrát jsi mne varoval.

Nakazils mě tehdy, já to vím,
dokud na nás nepadl stín.
Stín, který všechno zakryl pláštěm svým,
věřila jsem, že tě neztratím.

To jen díky Tobě, došla jsem tak daleko,
a čas a to vše, kéž by se tak nevleklo.
Naučil jsi mě nenávidět, ale také milovat,
naučils' mě špatné věci opět narovnat.

Naučils mě tomu, čemu zatím nikdo předtím,
a lhala bych, říci, že tě nectím.
Lhala bych, říci, že bez tebe to dám,
bez tebe... ten pocit, když jsi sám.

Nakazils mě tehdy, já to vím,
dokud na nás nepadl stín.
Stín, který všechno zakryl pláštěm svým,
věřila jsem, že tě neztratím.

Ten pocit, že mi nikdo nepodá ruku, až budu v nouzi,
osoba, co ve mě zlost i smích jední slůvkem vzbouzí.
Ten, co naučil mě vidět věci ze dvou stran,
a život, jako věčný snový chrám.

Který mě vedl ten kus cesty,
a udělal skutečnost se sny.
Splnil sny a naučil mě žít i plakat,
ačkoliv se zítra začne smrákat.

Nakazils mě tehdy, já to vím,
dokud na nás nepadl stín.
Stín, který všechno zakryl pláštěm svým,
věřila jsem, že tě neztratím.

Nakazils mě tehdy vším, co znáš,
podržím a nenechám tě, když se vzdáš.
Splatit dluh a zapomenout ty zlé věci,
nenávidím tě, i miluji, tak přeci.

A stín co zakryl i rozdělil ty cesty,
ten protivník, co lásku nectí,
věřím, že jednou padne a navždy zmizí,
aby láska, co vždy čistá byla, opět byla ryzí.


Váš Anielik (Proby)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 8. května 2012 v 20:30 | Reagovat

To je úžasný! Básníš vážně skvěle, vidím v tom tolik emocí a všeho. Máš vážně talent...

2 Mirco Mirco | Web | 8. května 2012 v 20:41 | Reagovat

skvele ---mas talent :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama