Život není zase tak dlouhý, aby pohltil všechny naše chyby. Lidé nejsou pro důvěru stvořeni.

Jak zasněžené pláně pod polární září

20. května 2012 v 23:38 | Anielik |  Básničky
Jak zasněžené pláně pod polární září,
jak promodralé nebe vrhá světlo do všech tváří,
jako luna nad hlavou a slunce nad obzorem,
jako klopýtnutí s nepozorem.

Nebo pohled do azurového moře,
jako rozestlané lože,
když ti září úsměv na rtech a jiskřičky v očích,
upřímného človíčka, co i do ohně by skočil.

Bylo to krásné ale vše má svůj řád,
jen se stalo, co mělo se stát.
Někdo tu čeká, musíš jít dál,
ten kdo ti úsměv na rtech kouzlíval.

Ta holubice za úsvitu,
ta nevinnost jarního květu,
nebo motýl v bezvětří,
jako přízrak, co už nikdo nespatřil.

Tvé oči, které nelžou,
a úsměv, ať mě klidně zavřou,
nesmíš nechat lidi lhát,
nenech je nic předstírat.

Bylo to krásné ale vše má svůj řád,
jen se stalo, co mělo se stát.
Někdo tu čeká, musíš jít dál,
ten kdo ti úsměv na rtech kouzlíval.

Nesmíš nechat duši padnou,
oči které chladnou
a pohyby, jež vadnou,
nesmíš nechat lidi topit,
nechat zlé myšlenky opět zabít.

Jeden pohled, jedno gesto,
abys poznal, kde je tvé místo,
nech ta slova, která zebou,
jako cesta žitá ve dvou.

Bylo to krásné ale vše má svůj řád,
jen se stalo, co mělo se stát.
Někdo tu čeká, musíš jít dál,
ten kdo ti úsměv na rtech kouzlíval.

Jenom věnuj ještě jeden úsměv,
nebo jeden upřímný pohled,
že ses vůbec ohléd'.
Jen jeden jasný den,
a vyplněný sen.

Jako moře při západu slunce,
tak nekonečně a prudce,
jako bilá luna nad lukami,
to dobré, bude navždy s námi.


Váš Anielik (Proby)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama