close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nikdy neváhej s tím, co chceš udělat.
V budoucnu totiž může přijít den, kdy budou všechny tvoje šance pryč.

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Vzpomínám

10. března 2012 v 18:20 | Anielik |  Hudební knihovna
1. Jsi jako pramen, co se brání,
aby se z něj nedalo pít.
Jsi jako poklad, co mám v dlaních,
přitom nejde uchopit.
Ptám se: Jak se asi máš,
když jinou teď objímáš,
vše jí chceš dát.

Myslíš, že si můžeš odejít,
když to vidíš u jiných.
A myslíš si, že jsem silná,
přitom postrádám tvůj smích.
Ale radši budu lhát
a sama sobě říkat
žes byl se mnou rád.

R: Aaa,
jsi jediný, na co vzpomínám,
když svoje oči otevírám
a ze snu se probírám.

2. Každým dnem a každou nocí
se víc cítím jako dým.
Už tě neslyším v mých krocích
a na zdi chybí jeden stín.
Jednom blázen by si přál,
aby teď v mých botách stál
a byl kde já.

Po zdech píšu jméno tvý
a pro sebe si tiše doufám,
že se nikdo nedozví,
jak si tady po tmě zoufám.
Tak to vzdávám
a jdu dál.

R: Aaa,
brána se pomalu zavírá.
postupně síly zas nabírám,
na nový začátek spolíhám.

Kdo to ví, zda se s tím
ještě teď někdy smířím,
když mám na rtech tmu,
ani nevím, kam mířím.
Ale jediný, co vím, je
že si pozor dám.

R: Aaa,
jsi jediný na co vzpomínám,
když svoje oči otevírám
a ze snu se probírám.

Aaa,
brána se pomalu zavírá.
Postupně síly zas nabírám,
na nový začátek spolíhám.

Aaa,
brána se pomalu zavírá,
když svoje oči otevírám,
na nový začátek spolíhám.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama