Jsi jak kulka slepce,
co zraní, ikdyž nechce.
Raní srdce a rozštěpí duši,
snad je to osud, který jí sluší.
Jako slovo němého,
co dává srdce a on nechce ho.
Jako chromý, co chce tančit,
jenže bez odvahy začít.
Jako sen, co se k ránu rozplynul,
jako ten sen, co zahynul.
To štěstí zády stočené,
vše, co je nechtěně zkončené.
Tak se cítí smutná duše,
vyprahlý poutník v prostřed pouště.
Hledal vodu a nabídli mu kamení.
Že umře sám a nikdo to nezmění.
Jako zrnko soli v širém moři,
jako dřevo co na popel shoří.
Tak pálí slzy a dusí srdce kouřem slov,
že když jsi měl šanci, tak jsi nepomoh'.
Ten kouř máš na svědomí ty,
nevidíš zjevné pocity.
Nevidíš prolévané slzy,
a já jen pochybuji, zda tě to mrzí.

Váš Anielik (Proby)



