Život není zase tak dlouhý, aby pohltil všechny naše chyby. Lidé nejsou pro důvěru stvořeni.

Hra na pravdu

18. března 2012 v 22:32 | Anielik |  Mé názory
"Nahodit úsměv, obléknout si značkové botasky, značkové triko a k tomu i značkové kalhoty a mikinu-jak jinak, než také značkovou. Ve škole se hlavně tvářit stejně, jako oni, aby mě brali."
Kdo už něco takového někdy zažil, určitě ví, co jsem právě měla na mysli a pokud ne, pokusím se vám nyní vysvětlit systém dnešního světa, tudíž i význam tohoto textu.
V dnešní době už se každý řídí podle jedné osoby, která všechny vede a směruje, ovšem jestli se jedná o správné směrování, na tu dobrou cestu, to už je věc druhá.
Ale rozeberme si to pěkně od začátku. Ne každý, kdo se usmívá, je šťastný, ale přeci nasadí úsměv, aby nemusel slýchat otázky typu "Co ti je?" a jim podobné otázky. Kolikrát je těžké někomu pomoci z něčeho, co ho trápí, popřípadě nechce druhé zatěžovat, přijde si na obtíž a stáhne se do sebe, nemá zapotřebí ventilovat veškerá svoje trápení a tak raději mlčí a usmívá se. Takovému člověku ale většinou stačí úsměv a gesto, že není sám, že je tu stále někdo, či něco, pro co má žít a kdo ho má rád.
Značkové věci. Značka je dnes něco, co se zdá být prioritou mnoho mladých lidí, ale věc se značkou nebo bez značky, stále jde o oblečení, které se obnosí a vyhodí. Jenže se často odsuzuje kvůli značce, ale nevíte, jak je na tom ta oaoba s penězma, jak je na tom její rodina a že ve značce se srdce osoby neskrývá.
Výraz, činy jako ostatní, jen ze strachu, aby se to neotočilo proti vám, smát se když se smějí oni jen proto, abyste se nestali těmi, kteří sedí ve stínu a v samotě.
Toto je hra na pravdu. Pravdu, jakou chtějí vidět oni, ale ne pravdu, jací jste vy. Toto je hra na pravdu, jak jí mají vidět jiní. Je to jen hra, kterou jste donuceni hrát. Pouze hra...


Váš Anielik (Proby)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama