close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nikdy neváhej s tím, co chceš udělat.
V budoucnu totiž může přijít den, kdy budou všechny tvoje šance pryč.

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

10. díl - Sejdeme se tam

8. března 2012 v 17:20 | Anielik |  Dno života
Věděla, že do horší situace se zřejmě ještě nedostala, také věděla, že Pavel to myslí vážně a dnes ji jen tak nepropustí. Byl pátek a nikdo už ve škole zřejmě nebyl, měli volnou ruku a byla v tom sama, pokud se nestane zázrak. Ale v jejím životě zázraky neexistovaly.
"Doufám, že si se ráno pomodlila, jelikož další šanci pomodlit se už mít nebudeš." Jeho hlas, jeho tón, jeho výraz, jí naháněl strach. To vše umocnil ještě úder hromu, který venku neúprosně zazněl, jako gong, který pobízí válečníky v aréně k boji. Toto byla její aréna, toto byl boj-a ona se jen tak nevzdá.
"Máte jí na starost, nepouštějte jí a ne aby vám utekla, pitomci! Snad ji na chvíli dokážete ohlídat!" vyštěkl na jeho bandu poskoků a zmizel někam pryč ze dveří.
Zvuk dveří se sjednotil s dalším úderem hromu a okno, které se v šatnách nacházelo, se otevřelo dokořán. To zapříčinilo jejich nepozornost, které si Lea také všimla a využila ji. Jedním prostým pohybem se jim vysmekla a rozeběhla se ke dveřím, které vedly ze šatny ven na hřiště.



Nohy jí podklouzávali, jelikož venku silně pršelo a trávník byl mokrý, i tak se snažila jim utéct, jak nejrychleji mohla, toto byla její poslední šance, v očích měla slzy mísící se s kapkami deště a v příšeří, které venku panovalo a které zdůrazňovaly ještě zatažená mračna, byl jediným zdrojem světla blesk, který občas osvětlil hřiště.
Pavel se mezi tím opět vrátil s provazem a izolepou. Chvíli mu trvalo, než mu došlo, na co se dívá. "Vy bando idiotů! Jednu prostou věc po vás chci a ani tu nezvládnete!" vyjel na ně okamžitě s neskrývaným a bezedným vztekem. Praštil s věcmi, které držel v rukou, o zem a vyšel ze dveří na hřiště.
Chvíli ve tmě pátral pohledem, než zjistil, s pomocí občasného blesku, kde se Lea nachází. Byla zhruba ve čtvrtině hřiště a Pavlovo banda jen stála a hleděla za nimi. Ještě stále jim asi nedocházelo, co se právě stalo a jen vstřebávali všechny ty události a Pavlova slova.



"Ty couro!" vzkřikl přes celé hřiště a hnal se za ní, jak nejrychleji mohl, ovšem i jemu se nohy na kluzkém povrchu smýkaly a bylo těžké ji dohnat. Avšak nakonec se mu to povedlo a dohnal ji, při čemž ji strhl k zemi.
"Zdrhnout se ti zachtělo?!" zavrčel na ni ledovým tónem a uhodil ji dlaní přes tvář, až se jí rozsekl ret, ze kterého jí začaly proudit pramínky krve. Do očí jí opět vhrkly slzy a sledovala ho rozmlženým pohledem, který umocňovaly kapky deště. Byla promočená skrz naskrz, stejně jako Pavel, ale nevzdá se bez boje, dnes ne. Bude bojovat až do posledního dechu.
"Nech mě!" vykřikla a snažila se mermomocí dostat z jeho sevření. "Nech mě být!" pro nesla přes slzy ztrácejíce sílu se bránit. "Tentokrát nevyhraješ, tentokrát ne!" sevřel jí zápěstí ještě pevněji, aby mu neutekla a sledoval každý její pohyb.
Nakonec jí přidržel obě její ruce v jedné jeho a vytáhl z kapsy nůž, jejíž čepel vytáhl zuby a přiložil jí nůž k hrdlu. "Nevyhraješ…" zavrčel téměř neslyšně, ale zároveň i dosti zřetelně.
Přes slzy už ani neviděla, déšť k tomu také dopomohl, přestala se bránit.



"Pusť jí!" zavolal někdo z druhé strany hřiště. Pavel se otočil a pohlédl směrem, odkud se ozval hlas. "A co mi uděláš?!" zamžoural Pavel do tmy a až když se opět zablýsko spatřil Pavel Lukáše. "Ty?!" pronesl s překvapeným podtónem v hlase, který se ani nesnažil zakrýt.
Boj se seběhl rychleji, než každý z nich tušil. Lea využila šance a snažila se nůž obrátit proti němu. Vše bylo vidět jen jako změť rukou a občasné zablýsknutí čepele.
Trávu, kde se třpytily i kapky deště, obarvily náhle kapky rudé krve, která stékala po čepeli nože. Nebyla to jeho krev, nůž se zabořil do Leiny hrudi a napůl v ní zmizel.
To, co zachvátilo její tvář, nebyla bolest, ale úleva, která byla znát. Pavel pustil její tělu na zem a rychle vstal. "Do prdele!" pronesl se zřejmým strachem v hlase a chvíli váhal, co udělat, načež se rozběhl pryč. "Mizíme! Z tohohle kouká parádní průser!" křikl cestou na jeho bandu a zmizel ve tmě.


"Leo!" vykřikl vyděšeně Lukáš a rozeběhl se k ní, načež vzal její tělo do náruče."Leo, Leontýnko, to mi nesmíš udělat, prosím." Odhrnul jí pramínky vlasů z tváře. Nechtěl, aby to viděla, ale v očích měl slzy, které později začaly stékat po jeho tváři.
Sledovala ho vysílenýma očima, ve kterých se lehce zatřpytily i její slzy. Na rtech se jí objevil úsměv, se kterým ho sledovala. "Už jsem si jistá…" pronesla potichu a vyhledala jeho ruku, kterou sevřela a pevně ji stiskla. Zavřela oči a naposledy vydechla, při čemž uvolnila stisk. Slzy se mu spustily po tváři a pevně ji objal. "Miluju tě…" zašeptal jí potichu do vlasů a políbil ji na její chladné rty.
Objímal ji kolem těla jednou rukou a tu druhou měl položenou na krvavém kruhu, který se rýsoval v místě, kde se zabodl nůž.
Litoval, že jí to neřekl dříve, že se to nikdy nedozví, miloval ji a už nikdy ji nepolíbí, neuvidí pohled jejích krásných očí, její úsměv. Ani neuslyší její hlas.
Tohle už zpátky nevezme. Miloval ji od první chvíle, co ji spatřil. A teď selhal a ztratil ji. Pevně ji objímal tentokrát už oběma rukama a tiskl se k ní.
Klečel tam v dešti s jejím tělem v náručí. Už ji neopustí, tentokrát ne. Sejde se se svým andělem. Sejdou se tam jednou. Spolu.


Váš Anielik (Proby)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ,,Nicol" ,,Nicol" | Web | 8. března 2012 v 17:30 | Reagovat

strašne smutné... :-(

2 V.Adamčík V.Adamčík | Web | 2. května 2012 v 21:12 | Reagovat

Dokonalé drama.

3 clankyadamcika clankyadamcika | 6. června 2012 v 18:01 | Reagovat

Kompletní audioverze této povídky (všech 10 částí) zde: http://uloz.to/xVBxACf/dno-zivota-ozvuc-mp3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama