Jako duch, co bloudí,
jako bezmocný, co přivírají se mu oči
v slzách, jako přízrak, který loudí,
jako sebevrah, co brzy dolů skočí.
Jenom stín toho, co bylo,
jako světlo, co tě kdysi prosvítilo.
Jako oči slepce, co prohlíží skrze tebe,
roztříštilo v střepy tvoje nebe.
Střepy co bodají a pořezaly tvoje srdce,
které spřádá smutnou píseň trpce.
V zimě, co tak krutě spaluje a co srdce ti zmrazilo,
když tvé slzy bezohledně rozlilo.

Váš Anielik (Proby)




trošku depresivní, ale to je na tom to krásný!
líbí se mi tvůj blog 