Život není zase tak dlouhý, aby pohltil všechny naše chyby. Lidé nejsou pro důvěru stvořeni.

Co osud dal

7. února 2012 v 16:59 | Anielik |  Básničky
Proč on je šťastný a proč se lidé mění?
Proč na tvých rtech úsměv není?
Proč on má všechno a ty nic?
Proč on má cokoliv a chce přesto víc?



Proč ty jsi sám a on mezi přáteli?
Proč se o svou lásku někdo nedělí?
Proč on má velikou rodinu a ty nemáš domov svůj?
Neptej se, přemýšlej a na chvilku stůj.

Proč si někdo užívá a jiný trpí?
Proč je někdo zdravý a jiný slepý?
Proč jiný neslyší a jiný ztratil cit?
Proč se některým už nechce žít?

Proč někdo pláče a jiný se směje?
Proč někomu dobře a jinému zle je?
Proč někdo umírá a někdo se rodí?
Proč jiný leží na lůžku a jiný chodí?

Proč někdo chce řvát z plných plic,
a jinému jde osud vstříc?
Proč někdo by žil a jiný to vzdal?
To osud tu hru hrál.

To osud dělil všechno špatným dílem,
to osud, ten byl chudý v síle.
Ten ti zkoušku svěřil,
jinak by tě neprověřil.

To on tě zkouší stále dál,
to on chce, abys to vzdal.
Každý má svou zkoušku danou právem,
to život tobě dostán darem.

Projdi jí a jsi navždy volný, svoboda je tvoje,
nevyvázneš, bez předešlého boje.
Tak tě prosím, abys šel životem, abys vstal,
protože život, ten ty karty rozdával.

Váš Anielik (Proby)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ciel Ciel | Web | 7. února 2012 v 17:15 | Reagovat

Tvoje básničky jsou ... dojemné a k zamyšlení ... úžasné =)

2 Deniss♫ Deniss♫ | Web | 13. února 2012 v 11:27 | Reagovat

Krásné, básničky ti fakt jdou :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama