close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nikdy neváhej s tím, co chceš udělat.
V budoucnu totiž může přijít den, kdy budou všechny tvoje šance pryč.

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

V okovech

18. ledna 2012 v 17:12 | Anielik |  Básničky
Ačkoliv mysl spoutaná okovy jest,
nezakryješ smutek v tváři.
Tu pustou zrádnou zvěst,
slzy snahu tvoji zmaří.

Neskryješ to, co jest tak náhlé,
Nepřemluvíš srdce svoje.
Jen myšlenky tiché, zrádné,
Jako úkryt staré zbroje.

Prastaré a zkrvavené,
Cizím zármutkem skrz slzy,
Jedno přání nesplněné,
Co tě na kolena srazí.

Máš snad právo prosit,
Či patří nyní jiným.
Smíš jen v srdci přání nosit,
Třeba ti je jednou splní.

V srdci zjizveném a slabém,
Snad nemá právo žít.
Plné bolesti, co zebe.
Už? Už máš právo klít?

Myšlenky se časem mění,
Stejně jako srdce ztrácí.
Nespraví to rozčílené klení,
Vzpomínky se časem vrací.

Změnil ses, tak i objeví se teplo v srdci,
Roztaje ten ostrý led.
Jako rozohnění draci,
Přijde zase zpět.

Přijde světlo, přijde strach,
Zakryje i z části bolest,
To vzdává se ten vrah,
Měl by však rychle zalézt.

Avšak děkuješ a usmíváš se, se slzami v srdci,
To on je důvod žít a snít.
To kvůli němu srdce na rtech radost zračí,
To kvůli němu touží žít.

Bez něj důvod není dále,
Od teď budeš žít navěky a stále.
Teď zmizí ten stín a strach,
Teď bude to ta, jak vídáš v snách.


Váš Anielik (Proby)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama