Jako hvězdy na nebi jasně září,
jako radost, která se ti v očích zračí.
Ty jiskřičky v očích, které se vždy objeví,
a barvy matně zahaleny závoji.
Ty otazníčky a radost přeci,
ta zamlčená slova, cizí řeči.
Ty vzálené vpomínky a nevyřčená slova,
vzpomínáš na to vše zas a znova.
Nemůžeš to vrátit, kdyby sis to velmi přál,
vše zmizelo jako sen, co se k ránu zdál.
A všechno, co jsi znal,
ty úsměvy, a když ses smál.
Ale ano, přeci nezmizelo vše,
stále ještě jsi zde.
Ještě stále zbývá přání,
jako soubojové klání.
Ještě stále můžeš zachránit to, co se dá,
zastavit osobu, co tě tak dobře zná.
Smazat chyby jedním prostým gestem,
bolest, ať je tobě trestem.
I ona trpěla a nedala to znát,
stále ještě se chce smát.
Stále její oči září,
jen co oči tvoje spatří.
Stále čeká na to slovo prosté,
rána v srdci časem sroste.
Jizvy zůstávají, ale stále čeká,
až se s tebou zase setká.
Jen omluvu a prosté slovo,
zapomene na ten podvod.
Miluje tě ještě stále,
srdce trpí bolestí stáhlé.
Ale i přes to vše se umí tvářit šťastně,
když prodírá se trním za snem.
Tak neber jí sny, neber jí přání,
protože co je bolest-o tom ty nemáš ani zdání.
Váš Anielik (Proby)




Krásné!^^