Nezapřeš, co v srdci zvoucí,
uspávají city dmoucí.
Nezastřeš, co pohled žhnoucí,
propaluje srdce rvoucí.
Co v očích matně zří se,
cizí srdce nedozví se.
Co v srdci marně pláče,
co žádá duši rváče.
Co rýsuje se v pohledu,
snad boj co je v dohledu.
Snad nevyhraná bitva,
bolest ostrá jako břitva.
Nebo otázka bez odpovědi,
když srdce nevědomky zradí.
Otázky, jenž nezodpoví,
chceš osud, který nezabolí.
Co se v silách skrývá,
snad duše, jenž snívá.
Snad bolest, jenž se nerozplývá.
Nebo city, které ztratily význam svůj,
jen zastav se a stůj.
Ty nevíš, co je bojovat,
snad lístky, jen chceš losovat.
Máš strach, nejsi stroj,
jen boj se, boj.
Jen vzpomeň na to, jenž sis přál,
když jsi bez sil němě stál.
Jen vzpomeň koho jsi miloval,
a zamysli se, proč bys bojoval.
Vzpomeň, proč ses kdysi pral,
za osud, jenž sis přál.
Za to, co jsi znal,
a ve hře, jenž jsi hrál.

Váš Anielik (Proby)




Nádhera.. Omluv mně jestli se mýlím.. prosím
..
A i když letíš jako pták,
a sekera přetne spojitosti,
už nikdy nebude to,
jak bysis přál,
a zemřeš bez milosti.